Jak napsat domněnka?

Takže, jak na tu domněnku? Tohle mi vždycky trochu vrtalo hlavou, víte? Pamatuju si, jak jsem se s tím prala na gymplu, učitelka nám to vysvětlovala, ale já stejně jako bych slyšela čínštinu. A to jsem se učila gramatiku docela pilně, fakt!

Víte, co mi vždycky přišlo nejtěžší? Tenhle blbý systém s příponama. -ka, -ost… Ježíši, kdyby to aspoň mělo nějakou logiku, ale ne, to prostě musíte nacpat do hlavy, jako když se cpou husy. Jednou jsem se snažila vymyslet domněnku od slova “šikovný”. Šikovně… a pak? Šikovnost? To zní divně, ne? Ale co jiného?

A co když to slovo, od kterého to chcete odvodit, je nějaký přídavný jméno, jako třeba “skromný”? To je pak teprve sranda. Nejdřív musíte udělat z něj příslovce – skromně – a z toho teprve tu domněnku. Skromnost. Aha! To je jako kdybyste skládali takovou legovou věž, ale místo kostiček máte gramatická pravidla. A věřte mi, někdy se vám ta věž zhroutí, než ji vůbec stačíte dokončit.

Ale základní princip je prostě odvození od příbuzného slova, něco jako s tou rodinou slov, co jsme se učili na základní škole. Pamatujete si? Třeba ta skupina “mn”, co říkala paní učitelka, že je důležitá… já už si to přesně nepamatuju, ale nějaká skupina tam byla. Důležité je ale to, že to nějak souvisí.

Takže shrnutí? Trochu to chce cvik, ale nakonec to dá. Hlavně se toho nebojte a zkuste si to! A když se vám to nepovede na první pokus, tak nevadí, to se stává i těm nejlepším. Já jsem si někdy musela prostě několikrát opakovat pravidla a pak teprve mi to došlo. A co vy? Jak vám to jde? Pošlete mi potom zprávu, jak jste na tom!