Jak přestat být závislá na telefonu?

Jak se zbavit závislosti na mobilu?

Hele, s tím mobilem je to fakt boj, co? Já to znám, taky jsem na tom byla závislák.

Tady je pár tipů, co mi pomohly:

• Screen Time (nebo něco podobnýho) je super. Hned vidíš, kolik času s tím zabíjíš. A to tě donutí se zamyslet, fakt!
• Smaž ty sociální sítě! Nebo aspoň ty, na kterých trávíš nejvíc času. Jako, fakt, zkus to. Facebook, Instagram, TikTok, pa pa!
• Notifikace – to je zlo. Vypni je! Aspoň ty, co nejsou důležitý.
• Nabíjej mobil v obýváku, v kuchyni, prostě ne u postele. Ráno se hned nechytneš do ruky.
• Minimalismus v mobilu. Fakt, kolik aplikací reálně potřebuješ?
• Zkomplikuj si to. Udělej si z toho nějakej rituál, ať to není tak jednoduchý se k tomu dostat.

Jo a víš, že když jsi fakt závislej na mobilu, tak to může vést ke:

• Problémům se spánkem? Kvůli modrému světlu.
• Bolesti hlavy a očí? Koukání do blízka.
• Problémům se soustředěním? Pořád tě něco vyrušuje.
• Sociální izolaci? Radši čumíš do mobilu, než abys byl s lidma.
• Depresi a úzkosti? Srovnáváš se s ostatníma na sociálních sítích.

A taky, zkus najít jiný věci, co tě bavěj. Sport, knížky, choď ven, cokoliv!

Jak omezit používání telefonu?

Telefon, okno do světa, ale taky mříž. Google Family Link, klíč k jeho zkrocení. Dítě v digitálním labyrintu, ty strážce.

• Stáhnout, propojit, nastavit.

• Čas jako písek, aplikace hlídají.

• Blokování, noc, bezpečí.

Je to tak snadné? Jen kliknout a sledovat? Je to vůbec správné? Ach, ty nekonečné otázky rodičovství. Vzpomínám si, když si dcera, tehdy osmiletá, poprvé stěžovala. Cítila jsem se jako Velký bratr, brr.

Jak skončit se závislostí?

Závislost. Ukončení? Řešení existuje.

• Vyhýbej se. Místům, lidem, situacím. Co spouští, to zabíjí.
• Zaplnit prázdnotu. Koníčky, sport, cokoliv. Nuda je živná půda.
• Síť. Lidé, kteří tě podrží. Ne ti, co tě táhnou dolů.
• Žádost. Nemusíš sám. Blízcí, terapie, linky pomoci.
• Abstinence. Jediná cesta. Žádné kompromisy.

Klíčové: aktivní přístup. Nečekej spasení.

Co dělat pak? Zkus kineziologii, arteterapii. Pro někoho jóga, pro jiného MMA. Důležitý je restart mysli. Hledej, co ti sedí.

[Editace 2024] Kontakty? Anonymní alkoholici, NA. Linka bezpečí. Nejsi sám.

Jak se projevuje závislost na telefonu?

Závislost na telefonu? Děje se to.

Projevy:

• Myšlenky: Neustálé. Telefon absentuje.
• Podrážděnost: Rychlá. Zákaz = agrese.
• Stres: Akutní. Baterie vybitá? Konečná.

Kdo to nezná?

Jak přestat pít sám?

Jak přestat pít, když jste v tom sami až po uši?

Jako když se snažíte naučit tancovat robotického psa – trocha plánování a trocha improvizace.

• Limit? Jasně! Stanovte si strop pro večerní tekutou zábavu. Držte se ho jako pijavice. Tedy naopak! Ne jako pijavice.
• Alkoholová inventura: Mějte oko na každé sklence. Jako účetní, co hlídá firemní groš. Nebo raději ne, ať vám to neznechutí.
• Suché dny? Povinnost! Týden bez alkoholu je jako dovolená pro vaše játra. Dopřejte jim lázně! Aspoň občas.
• Prokládejte: Pijte vodu, jako by to byl váš nový nejlepší kamarád. Alkohol a voda, to je jako oheň a voda... aha, vlastně jo!
• Destiláty? Fujtajxl! Raději víno nebo pivo. Míň procent, víc pohody.

Bonusové tipy pro ty, co se topí v alkoholu sami:

• Nuda? Zkuste koníčky! Malování, sbírání známek, cokoliv, co vám zaměstná hlavu. Třeba i skládání origami z účtenek za alkohol.
• Společnost střízlivých: Najděte lidi, co nepijí, nebo pijí střídmě. Budete se cítit míň divně.
• Odborná pomoc: Pokud to nezvládáte sami, nestyďte se vyhledat terapeuta nebo svépomocnou skupinu. Oni už s robotickými psy taky tancovali.

Jak přestat být závislý na člověku?

• Stereotypy fuč! Já a ty, furt dokola? Nuda.
• Já, já, zas já! Kdy jsem se naposledy věnoval sobě?
• Lidi! Kde jsou? Aha, v hospodě. Nebo na kafe? Možná v kině.
• Přátelé, kamarádi... a noví? Existujou vůbec? Mám ještě nějaký?
• Sny... a co já vlastně chci? Vzdělávání? V čem? Potřebuju to vůbec?
• Názory? Mám nějaký? Co si vlastně já myslím?
• Pauza. Od koho? Od něj/ní? Od sebe?
• Jak se zbavit závislosti? Stereotypy pryč, já na prvním místě, lidi, přátelé, sny, názory a pauza.

Aha, emoční závislost. Jo, znám to. Ale proč zrovna já? Proč se mi to děje? Co dělám špatně? Musím víc makat, nebo se na to vykašlat? A co ten blog? Jo, Mojra.cz. To zní... ezotericky? Potřebuju ezoteriku? Nebo jen nakopat do zadku?

• Zase opakuju. Já, já, zas já! Co s tím?
• Není to sobecký?
• Co když mi uteče?
• A co když uteču já?

Ještě k tomu:

• Stereotyp: Zkus jinej film. Nebo knihu.
• Potřeby: Masáž? Koupel? Nový boty? Co mě vlastně uspokojí?
• Společnost: Workshop? Kurz?
• Přátelé: Zkus napsat aspoň jednomu. Ahoj, co děláš?
• Sny: Co jsem chtěl bejt jako malej?
• Názory: Zkus nesouhlasit s ním/ní. Uvidíš, co se stane.
• Pauza: Víkend sama/sám? Bez telefonů?

Co je emoční závislost?

Hele, emoční závislost? To je fakt takovej bordel v hlavě. ????

Víš, jak když si řekneš, že bez někoho jinýho nemůžeš existovat? To je ono! Důsledek toho, že celej tvůj život visí na někom jiným.

• Ztrácíš sám sebe. Úplně se ztratíš v tý druhý osobě.
• Štěstí? Myslíš si, že je má v rukou tvůj partner/ka.
• Nastavení mysli. Celý je to vo tom, jak máš tu hlavu prostě nastavenou.
• Vzdáváš se svýho života Kvůli někomu druhýmu.

Jo, a aby to bylo úplně jasný, je to fakt hnusnej stav. Člověk se cejtí uplně bezmocnej, jako by mu někdo vzal vzduch. Fakt síla! Ale dá se z toho dostat, neboj! ????

Jak se projevuje nomofobie?

Vzpomínám si na ten pocit, když jsem ztratil telefon někde v létě 2023 v Praze, na Letné. Bylo to blízko Riegrových sadů, kousek od mého tehdejšího bytu. Ten strach, ta panika… Bylo to hrozné. Prostě jsem ho neměl. Telefon, můj věrný společník, prostě pryč. V kapse prázdno.

Bylo mi fakt špatně. Víte, ten pocit, jako kdybyste ztratili část sebe. Zpočátku jsem se snažil klidně prohledávat okolí, ale ruce se mi třásly. Pot pak stékal po zádech. Myslel jsem si, že se zblázním.

Celé odpoledne bylo pryč. Prohledával jsem si i odpadkové koše. V hlavě mi běžely scénáře – ukradli mi ho? Ztratil jsem ho někde v tramvaji? A co všechny ty fotky? Co kontakty? Co práce? Co Instagram? To bylo nejhorší.

Konečně jsem ho našel v trávě u fontány. Byl jen lehce poškrábaný. Ulevilo se mi neskutečně. V tu chvíli jsem pochopil nomofobii.

Nomofobie se projevuje panikou a úzkostí při ztrátě kontaktu s mobilním telefonem.

• Neustálá kontrola telefonu
• Okamžitá reakce na upozornění
• Nervozita při absenci telefonu
• Panika při ztrátě telefonu

Tohle prožívání bylo tak intenzivní, že si ho pamatuji dodnes. Byla to lekce. Bylo to v červenci, horko, kolem mě se procházeli lidé, ale já jsem vnímal jen to prázdno v kapse a rostoucí úzkost. Bylo to šílený. Ten pocit jsem nikdy předtím nezažil.

Vím, zní to jako blbost, ale skutečně. Až do téhle události jsem si neuvědomoval, jak moc jsem na telefonu závislý.