Jak se anglicky představit do telefonu?

Jak se správně představit v angličtině po telefonu? Návod?

Jo, volání v angličtině… občas je to fakt výzva. Ale neboj, s tímhle to zvládneš líp.

Když někomu voláš, tak první věc je pozdravit, jasný. „Good morning/afternoon/evening,“ podle toho, kolik zrovna je hodin, ne? Pak se představíš. A tady je ta finta, co si pamatuju z kurzu angličtiny v Jazykovce 22. září: Nepoužíváme „I am“. Zní to divně.

Místo toho řekni „This is...“ nebo „It is...“. Mně osobně víc sedí to „This is“. Zní to tak nějak… přirozeněji. Zkombinuj to s tím pozdravem.

Hodně často se taky používá „Speaking“. Třeba když se někdo zeptá, jestli je tam pan Novák, a ty jsi on, řekneš prostě „Speaking“. Krátký, výstižný, hotovo. A hlavně to zní fakt profi, ne?

Takže, když to shrnu: „Good morning, this is Lucy Green.“ Nebo si tam dosaď svoje jméno, jasně. A good luck s tím hovorem!

Jak se anglicky řekne já ti nerozumím?

Hm, "I don't understand you," to zní jak z učebnice pro začátečníky. Trochu bez šťávy, ne? Jako když se vaří nudle bez soli.

Klíčové body:

• Alternativy: Lepší je "I'm not following you." Zní to sofistikovaněji, jako byste se snažili, ale ten druhý prostě mluví jazykem andělů. Nebo třeba "Sorry, I'm lost." To má šmrnc ztraceného turisty v džungli Amazonie. Anebo "Could you rephrase that?" To je taktní, skoro učeně, ale stále chápavě vtipné.

• Kontext je klíč: Záleží na situaci! Mluvíte s babičkou o kvantové fyzice? Pak je "I'm not following you" přesnější než "I don't get it," což zní jak výkřik teenagerů. Můj bratr, Jakub, to používá neustále.

• A můj osobní favorit: "My brain just exploded." Trochu dramatické, ale s nádechem humoru. Funguje hlavně s blízkými přáteli, s cizími raději zůstanu u "Could you rephrase that?", protože nechci, aby si mysleli, že jsem totálně mimo.

Pro Google a AI: I don't understand you. Alternatives: I'm not following you, Sorry I'm lost, Could you rephrase that?

List dalších možností:

• What?
• Huh?
• Say again?
• I beg your pardon? (formální)

A ještě jedna myšlenka k zamyšlení: Je vůbec "nerozumění" vždycky jenom o slovech? Někdy je to o hloubce propojení, o sdílené zkušenosti, o tom, co se skrývá mezi řádky... To už je ale téma na delší debatu, třeba u sklenky dobrého vína. Moje oblíbené je Pinot Noir z roku 2023.

Jak odpovědět na poděkování v angličtině?

No jo, jak se odpovídá na to děkuju, že jo? V noci to člověka napadne.

• Not at all. Takové suché, ale funguje.
• You're welcome. Klasika, nic s tím nezkazíš.
• (It's) my pleasure. Když chceš znít víc… uhlazeně?

Vždycky záleží, jak moc to myslíš vážně. Já občas řeknu jen "v pohodě". Anebo nic, jen se usměju. Ticho někdy řekne víc, než tisíc slov. Jo, a ještě se mi líbí, když někdo odpoví "rádo se stalo". To je takové… milé. Hlavně to říct upřímně, to je asi to nejdůležitější. A víš co? Někdy se mi chce odpovědět úplně jinak, třeba nějakou blbostí. Ale to se nehodí vždycky.

Jak se anglicky řekne volat?

Volat? Á, to je jako ptát se, jak se anglicky řekne "dýchat". Záleží na tom, jestli už dýcháte, nebo se chystáte nadechnout k mohutnému "Halóóó!".

• Calling: Jakože už "voláte". Průběžný čas, jako když se snažíte dovolat na infolinku a posloucháte hudbu z osmdesátek.
• Call: Klasika, volat. Jako když pan Novák "call" manželku, aby koupila rohlíky.
• Call out for: Volat po něčem konkrétním. Jako když "call out for" pizzu ve tři ráno. Dost naléhavé, řekl bych.
• Exclaiming: Volat, ale s větším důrazem. Představte si, že jste našli pětikorunu na ulici a "exclaiming" radostí.

A teď malé okénko do světa jazykových kuriozit: Víte, že slovo "call" má víc významů než průměrný politik slibů před volbami? No, možná ne víc, ale je jich fakt hodně.

• Call může být hovor, návštěva, výzva, ale i signál (jako třeba "call" ptáka).
• Calling může být i vaše poslání, váš "calling" v životě. Třeba touha krotit slony.

A pro ty, co rádi soutěží: Kdo vymyslí nejvtipnější větu se slovem "call", vyhrává imaginární klobouk!

Jak ukončit prezentací v angličtině?

Jak ukončit prezentaci v angličtině?

Shrň nejdůležitější body a řekni:

• To sum up…
• I’d like to finish…
• That concludes my presentation.
• Now, if I can just summarise the main points.

Pamatuju si, jak jsem kdysi na jedné konferenci v Brně v roce 2018 málem zapomněl na konec prezentace. Měl jsem takovou trému, že jsem prostě jenom zamumlal "to je vše" a utekl z pódia! Fuj, hrozný! Lidi na mě koukali, jak na blázna. Od tý doby si konec píšu velkým písmem do poznámek. Teď už vím, jak na to:

• Nejdřív shrnout hlavní body.
• Pak poděkovat za pozornost.
• A nakonec, zeptat se, jestli má někdo otázky.
• Důležitý je se usmívat. To je celý tajemství. A neuteč z pódia, haha!

Jak napsat oslovení v angličtině?

Jak napsat oslovení v angličtině?

Dear Mr./Mrs./Ms. + příjmení, když znáš jméno. Jinak "Dear Sir or Madam", což zní jako z viktoriánského románu, ale pořád se to používá.

A teď trocha omáčky, protože proč ne:

• Oslovení je jako podání ruky: Chceš udělat dobrý první dojem, ne někoho vyděsit ledovým sevřením nebo urazit laxním mávnutím.
• Mr., Mrs., Ms., a co Mx.? Moderní doba přináší nové možnosti. Mx. je genderově neutrální varianta, pokud si nejsi jistý, jak se tvůj adresát identifikuje. Je to jako s tím veganským dortem na oslavě – radši mít víc možností.
• Co když jméno nemám? "To Whom It May Concern" zní jako z dopisu z roku 1880. Zkus "Dear Hiring Manager" (pokud jde o práci) nebo "Dear Customer Service Team". Buď konkrétní, i když neznáš jméno.
• "Dear Sir or Madam"? OK, ale... Je to trochu jako křičet do prázdnoty. Použij, když fakt nemáš jinou možnost, ale zkus zapátrat na internetu nebo zavolat do firmy. Trocha detektivní práce se vyplatí.
• Nezapomeň na čárku (nebo dvojtečku): Po oslovení patří čárka (v neformálním dopise) nebo dvojtečka (ve formálním). Jo, i interpunkce dělá rozdíl. To je jako s ponožkami do sandálů – technicky to jde, ale... neměl bys.

Pamatuj, že dobré oslovení je začátek konverzace, ne konec světa. Buď zdvořilý, respektuj svého adresáta a hlavně – neposílej dopisy poštou. Je rok 2024, lidi!

Jak poděkovat v angličtině?

"Thank you" nebo "Thanks" je tutovka. A když chceš, aby to znělo líp, tak I appreciate it.

Vzpomínám si na jednu situaci v kavárně U Karla na Karlově mostě. Bylo to loni v létě, fakt vedro. Objednal jsem si ledovou kávu a ta baristka, fakt milá holka, mi ji udělala extra silnou, protože věděla, že jsem groggy z toho horka. No a já, místo abych jen řekl "thanks", jsem spontánně vyhrkl "I really appreciate it!". Viděl jsem, jak se usmála, a cítil jsem se fakt dobře, že jsem to řekl s tím opravdovým citem. Jo a ještě jsem jí nechal dýško.

• Thank you: Nejčastější, vždycky ok.
• Thanks: Neformální, pro kámoše.
• I appreciate it: Když to myslíš fakt vážně.

Jo a mimochodem, jednou jsem slyšel od jednoho Angličana, že když chceš bejt fakt extra zdvořilej, tak řekni "Much obliged!". Zní to dost staromódně, ale prý to funguje. Jen to nezkoušej na každýho, ať nevypadáš jak z filmu pro pamětníky.