Jak se naučit být asertivní?

Jak se stát asertivnější a sebevědomější?

Takže, asertivita, cože to vlastně je? Představ si to jako tenhle výlet do hor, co jsem podnikla 17. července 2023 v Krkonoších. Cílem byl Sněžka, ale začala jsem s malými kopci, postupně.

První krok? Říct "ne". Třeba ta nabídka na přesčas v práci, 2. května. Odmítla jsem a světe div se, nepřišel konec světa! Tlak kolegyně, co se na mě mračila? Prostě jsem si to nenechala líbit.

Pocit viny? To znám! Dřív jsem se kvůli všem kroutila, ale naučila jsem se ho odbourávat. Bylo to těžké, ale postupně jsem si uvědomila, že moje potřeby taky něco znamenají.

Co se týče vyjadřování potřeb – to je kapitola sama pro sebe. Pamatuju si, jak jsem se před rokem styděla říct, že chci výplatu navýšenou o 5000 Kč. Teď už to dělám bez zaváhání.

A ty příčiny problémů? Zanalyzovala jsem si je, proč se mi tak těžko říkalo "ne". Byla to strašná směsice strachu z odmítnutí, nízkého sebevědomí a podvědomého přesvědčení, že musím vyhovět všem. Trvalo to, ale pomohlo to!

Jak vypadá asertivní chování?

Asertivita? Jasná komunikace. Bodka.

• Přímý, nekompromisní projev.
• Jasné hranice. Žádné mlžení.
• Konstruktivní kritika. Bez výčitek.
• Umění říci "ne". Bez výmluv.

Příklad? Petr Novotný, 35 let, ředitel. Bez problémů odmítne nesmyslný projekt. Nehledá ospravedlnění, sdělí fakta. Výsledek? Respekt. Úcta. Úspěch.

Klíčové body: Sebevědomí. Přímá komunikace. Jasné hranice. Odmítnutí.

Asertivní komunikace není o agresi. Je o síle. O kontrole.

Jak zvládat emoce a jednat asertivně?

Emoce a asertivita. Dvě strany mince.

• Poznej svůj vnitřek. Emoce definují tebe.
• Asertivita? Nástroj, ne cíl.
• Sebeúcta. Kámen. Bez něj se bortí.

Buď si jistý. Co chceš. Co cítíš. Bez toho jsi loutka.

Doplňující informace:

• Sebeuvědomění: Jádro asertivity. Rozpoznej emoce. Pojmenuj je. Přijmi je.
• Komunikace: Jasná a přímá. Bez manipulace. Bez agrese.
• Hranice: Stanov je. Braň je. Tvoje hradba.
• Důsledky: Jednej v souladu se svými hodnotami. I když to bolí.
• Nácvik: Asertivita je sval. Cvič ho.
• Sebeláska: Paradoxně. Klíč k asertivitě. K sobě i k ostatním. Sebeláska.

Jaké jsou asertivní techniky?

Asertivní techniky? No... spíš takový pokusy, jak se neztratit v tom hluku.

• Klidnej hlas. Zní to jednoduše, viď? Ale když v tobě všechno vře, udržet ho... je to fuška.
• Normální hlasitost. Nekřičet, ale ani nešeptat. Najít tu správnou mez, aby tě bylo slyšet, ale abys nikoho neumlátil svýma decibelama.
• Plynulé tempo. Nezadrhávat se, nekoktat. Mluvit tak, jak ti to přirozeně jde, i když se ti třesou kolena.
• Oční kontakt. To je ten nejtěžší bod. Koukat lidem do očí, když máš pocit, že se propadáš. Ale prý to funguje. Prý tím ukážeš, že stojíš za tím, co říkáš.
• Snížit fyzické napětí. Jo, to se snadno řekne. Zkus to, když máš v sobě tolik adrenalinu, že bys mohl napájet malej statek.

A ta základní asertivita? Říct, co chceš. Co cítíš. Co si myslíš. Jednoduše. Jasně. Bez obalu. Zní to jak pohádka, co? V realitě... realita je někde úplně jinde.

Doplňující informace? Spíš takový moje noční blábolení:

• Já: Mám problém s tím očním kontaktem. Fakt, mám. Mám pocit, že tím o sobě prozrazuju víc, než chci. Že vidí, jak jsem nejistej.
• Nejhorší situace: Když se musím hádat s někým, na kom mi záleží. To pak úplně ztrácím řeč. Zůstanu stát a jenom zírám.
• Funguje na mě: Když si to, co chci říct, napíšu předem. Pak to jenom přečtu. Ale i tak se mi klepou ruce.
• Závěr: Asertivita? Možná. Ale spíš taková hra na to, že vím, co dělám.