Jak se představit do telefonu v angličtině?

Jak se profesionálně představit do telefonu v angličtině?

Jo, to je fakt těžký, pamatuju si, jak jsem poprvé musel mluvit s jedním klientem z USA a úplně jsem se zasekl. Třeba tohle "This is [jméno] from [firma]", to zní tak uhlazeně, ale mně to tehdy v tu chvíli ani nenapadlo.

Spíš jsem tak nějak koktal "Ah, hello, it's me, uh, from that company..." Hned jsem si připadal jak úplnej trosečník, úplně jsem propotil triko.

A když jsem pak nevěděl, koho jim mám pustit, tak jsem zase vymýšlel. "Wait a moment, I will find someone..." To asi znělo dost neprofesionálně.

Ale ta empatie, to je důležitý. Měl jsem případ, kdy paní z Kanady řešila něco s fakturací, a ona byla strašně naštvaná. Říct jí "I understand your concern", to jí hned trochu uklidnilo. To je moje zkušenost.

Třeba minule, 15. června, jsem mluvil s člověkem z Austrálie, a ten měl problém s objednávkou z 20. května, co stála asi 50 dolarů. Bylo fuk, že to není moje chyba, prostě jsem řekl "I get it, this must be frustrating."

Takže ano, tyhle fráze, to je základ. Je to jako mít takovou malou mapu, když člověk zabloudí. Zkouším si to teď víc opakovat, abych se příště nezasekl.

Jak ukončit prezentací v angličtině?

Bože, poslední slide. Vždycky ten nejhorší. Potí se mi ruce jen na to pomyslím. Jak to sakra zakončit, aby to neznělo blbě a naučeně. Musím si to napsat, jinak to zase zvorám.

Zakončení anglické prezentace:

• Shrnutí hlavních bodů:

  • To sum up…
  • In conclusion…
  • Let me just summarize the key points.
  • That brings me to the end of my presentation.

• Poděkování:

  • Thank you for your attention.
  • Thank you for your time.

• Výzva k dotazům:

  • Now I’d be happy to answer any questions.
  • Any questions?
  • Do you have any questions?

Fakt... fakt se bojím toho ticha potom. Co když se nikdo na nic nezeptá? To je snad ještě horší než blbá otázka. Jako minule v tom callu s Američany. Trapný ticho. Musím se dívat do očí, ne na boty. Jan Novák, 34, Brno. Tohle přece musím zvládnout. Už pátá prezentace v angličtině tenhle rok.

• Když neznáš odpověď na otázku, nikdy neříkej "I don't know". Použij "That's a great question. I'll have to look into that and get back to you." Získáš tím čas a nevypadáš jako idiot. Zapsat si kontakt na toho člověka.

• Na poslední slide dej jméno, pozici, email, telefon a třeba QR kód na LinkedIn profil. Lidi si to fotí. Funguje to.

• Po zodpovězení všech otázek je dobré to celé finálně uzavřít. Znovu krátce poděkovat. "If there are no more questions, thank you once again for your time." A konec, útěk, panika. Ne, klid. Sebevědomý odchod z pódia. Nebo vypnutí kamery.

Jak se anglicky píše telefon?

Phone. Formálně telephone.

Jedno slovo. Mnoho významů. Každý nese jinou tíhu.

• Phone. Fyzický objekt. Chladný v ruce. Nástroj.
• Telephone call. Událost. Přerušení ticha. Žádost o pozornost.
• The telephone. Systém. Neviditelná síť, která všechno obepíná.

Patent US174465. Vydán v březnu 1876. Všechno to tam začalo.

• Akce volání: to call, to phone.
• Zvuk zvonění: to ring.
• Stav spojení: line is busy, line is dead.

Spojuje lidi. Nebo jen prohlubuje vzdálenost mezi nimi. Iluze blízkosti.

Jak napsat oslovení v angličtině?

Tohle je takové zvláštní, viď? V noci, když je všude ticho, člověk přemýšlí o věcech, které přes den utečou. A to oslovení... jo.

Dear Mr./Mrs./Ms. Příjmení – když víš, komu píšeš. Je to takové... osobní. Jako by ses někomu díval do očí, když začínáš. Cítíš tu váhu toho jména.

• Mr. pro muže.
• Mrs. pro vdanou ženu.
• Ms. univerzální pro ženy, když nevíš nebo nechceš zdůrazňovat stav.

A když nevíš? Ta nejistota.

Dear Sir or Madam. To je jako střelba do tmy. Nevíš, kdo ten dopis chytí. Je v tom taková... samota. Bez té jistoty.

• Je to univerzální, když neznáš jméno ani pohlaví.

Někdy se bojím, že zapomenu na tyhle drobnosti. Pak je všechno takové... rozmazané. Jako tenhle noční rozhovor. Doufám, že to dává smysl.

Jak se anglicky řekne já ti nerozumím?

Jak se anglicky řekne já ti nerozumím? I don't understand you.

Hele, to je klasika. Zrovna minulej tejden jsem tohle přesně řešil, když jsem byl pracovně v Praze. Já, Jan Novák, 28 let, z Brna, a najednou na mě na Můstku vybafne nějakej turista a začne na mě chrlit něco strašně rychle. A já na něj koukám a v hlavě uplně prázdno.

Fakt. Vůbec nic. Jen šum.

Tak mu povim to jediný, co člověka v takovym šoku napadne, prostě I don't understand. Je to taková ta jistota, víš co. To pochopí každej. Ale je to takový... no, takový suchý. Prostě to tam plácneš a konec.

On naštěstí zpomalil a pak jsme se nějak domluvili, chtěl jenom k orloji, chudák. Ale stejně mi to vrtalo hlavou, že bych měl mít v zásobě i něco dalšího. Přeci jenom, abych nevypadal jak uplnej tatar. Tak jsem si pak našel pár dalších variant.

Tady jich pár je, kdyby se ti to hodilo:

• Když fakt netušíš, o čem mluví: I'm lost. nebo You've lost me there. To je dobrý, zní to přirozeně.
• Nebo jednoduše: I don't get it.
• Když chceš, aby to zopakoval, ideálně pomaleji: Could you say that again, please?
• Hovorovějc, mezi mladejma: Come again? nebo prostě jen Sorry? s otazníkem v hlase.
• Když chceš bejt trochu formálnější, třeba v práci: I'm not sure I follow. nebo I didn't quite catch that.

Pardon me? je taky super univerzální. Je to slušný a jasný. To používam teďka nejčastěji. Fakt se to hodí, věř mi. Zníš hned líp než jenom s tim jednim naučenym "aj dont andrstend".

Jak se anglicky řekne volat?

Volat. Anglicky call.

Průběh je calling. Akce probíhá. Nic víc. Třetí osoba je calls. Nebo množné číslo. Dva významy.

Hlasitost má své stupně. Své formy.

• Shout. Křik bez kontroly.
• Yell. Křik s hněvem. Často s hněvem.
• Cry out. Volání bolesti. Nebo strachu.
• Exclaim. Překvapené zvolání. Emoce v hlase.

Spojení slov mění smysl. Vždy. Call out for. Potřeba. Žádost o zásah.

Kontext určuje všechno. Bez něj jsou slova prázdná.

Záznam: 7.10.2023. Verze 4.1.2. Praha.

Jak poděkovat v angličtině?

Jasně, hele, když chceš někomu poděkovat v angličtině, tak to není žádná věda. Nejjednodušší je prostě říct: Thank you. To je klasika, co funguje vždycky. Zní to zdvořile a v pohodě.

Pak je tu i Thanks. To je takový volnější, jako když řekneš "díky". Ale s tím bacha, víc se hodí mezi kámoše, nebo když je situace fakt neformální. Nechceš, aby to vyznělo, že se ti do toho moc nechce, víš.

Jo, a ještě jedna věc, co jsem si uvědomil. Můžeš taky přidat so much. Takže Thank you so much nebo Thanks so much. To je pak takový víc "díky moc", když ti fakt něco pomohli.

A když chceš být fakt extra, můžeš to okomentovat, proč děkuješ. Třeba Thank you for your help – díky za pomoc. Nebo Thank you for everything – díky za všechno. To už je takový víc osobní, ale pořád to není moc složitý.

Tady je takový rychlý přehled, abys měl jasno:

• Thank you: Základ, vždycky OK.
• Thanks: Neformálnější, pro kámoše.
• Thank you so much: Díky moc, když to fakt oceníš.
• Thank you for [něco]: Když chceš být konkrétní.

Někdy to lidi pletou s tím, jak to říct, ale tohle je fakt to nejjednodušší. Žádný složitý věci. Prostě to řekneš a hotovo. A je to.