Jak se řekne 50 anglicky?

Padesát… fifty! Heh, to slovo se mi tak líbí. Fifty. Zní to tak nějak… no, jako padesátka, co si budeme povídat. Kulatě, plně, jako by v tom bylo všechno to půlstoletí schovaný.

Vzpomínám si, jak jsem se učil anglicky. Pamatuju si, jak jsem si pořád pletl thirteen a thirty, a teď fifty… no, to už zní docela srozumitelně. A jo, přijde mi šílený, že už to je tolik let, co jsem se to učil.

Čas letí, co? Včera jsem byl malej kluk, co si hraje s autíčkama, a dneska už se pomalu blíží ta… padesátka. No, ještě chvilku ne, ale víte, jak to myslím.

Zrovna jsem se díval na fotky ze střední školy. A říkám si, to jsem fakt já? Vždyť to je strašně dávno! A na jedné fotce jsem zrovna psal fifty na tabuli, jako trest od učitele, protože jsem zrovna vykřikl něco hloupýho. Ironie, co?

No, fifty. Zajímavý slovo. Budu si ho muset začít víc opakovat, protože se k němu tak nějak neúprosně blížím... A vlastně, proč ne? Padesátka, to už je něco! I když, vlastně, kdo se bojí padesátky? Já ne, teda doufám…