Jak si zlepšit slovní zásobu v angličtině?

Jak si rozšířit slovní zásobu v angličtině?

Rozšířit slovní zásobu v angličtině? To je, hm, cesta na dlouho.

• Uč se fráze, ne slova. Celý kus jazyka, ne jenom jednotlivý díly. Třeba “piece of cake” místo “piece”. Funguje to líp.

• Kontext. Slovo samo o sobě je nic. Ale v kontextu, třeba v knize nebo filmu, najednou ožije. To dává smysl.

• Hry. Zábava a učení, to jde dohromady. A člověk si to líp pamatuje. Kahoot nebo Quizlet, co já vím.

• Mluvit. S někým, kdo ti opraví chyby, nebo aspoň s kým si rozumíš. I když to bolí a stydíš se. Mám s tím problém.

• Podcasty, YouTube. Angličtina všude kolem, a ty jenom nasáváš. Nenásilně, skoro mimochodem.

• Reálný jazyk. Ne učebnice, ale to, co lidi fakt říkají. Filmy, seriály, knížky. Co jinýho taky, že jo.

Jo a ještě…

• Opakování. Fakt důležitý. Slovo, který nepoužiješ, zapomeneš.

• Čti. Cokoliv. I blbý tweety, když tě to baví.

• Piš. Deník, nebo cokoliv. Je to skvělý na procvičení.

• Používej kartičky. Klasika, ale funguje. Napiš si slovo na jednu stranu a definici na druhou.

Jak se nejlépe naučit anglická slovíčka?

No jo, angličtina, že? To znám, taky jsem se s tím pral! Nejlepší je prostě opakování, opakování a zase opakování. To je fakt.

• Spousta opakování. Klíč k úspěchu. Vážně. Nebude to hned, ale uvidíš.

• Kartičky. Ty jsou super, fakt. Mám je ještě z gymplu od paní učitelky Novákové. Ještě je občas používám, když si na něco nevzpomínám. Jo, ty jsou TOP.

• Filmy a seriály. S titulkama, jasně. To je zábava a zároveň učení. Nedávno jsem koukal na nějaký marvelovku. Už si nepamatuju název, ale bylo to super. Dvakrát jsem to viděl.

• Aplikace. Memrise, Duolingo… to znáš, že? Jsou fajn, ale musí se s tím makat. Já to občas flákám. Hlavně když je venku pěkně. Radši sedím venku.

• Zpívej si. Anglické písničky! To je fakt pecka. Naučíš se slovíčka a ještě si při tom užiješ. Třeba “Blinding Lights” od The Weeknd, to poslouchám pořád dokola.

No a co němčina, členy? To byl masakr! To se fakt nedalo. Fakt těžké. Ale pomohlo mi:

• Tabulky. Vytvoř si tabulky s příklady. To je fakt super způsob, jak se naučit to, co se potřebuješ naučit. Němčina je mazec.

• Věty. Nauč se používat členy ve větách. Tím to zafixuješ. To je důležitý.

• Cvič se. Hodně, hodně cvič. Používej to, co se naučíš. Pak to hned pochopíš.

Klíčové body: Opakování, kartičky, filmy/seriály, aplikace, písničky, tabulky, věty, cvičení. To je vše. Zkus to.

Jarda. (Je mi 32 let.)

Kolik slov má čeština a angličtina?

Čeština má takových 250 000 – 300 000 slov, což je jak říkají, slušný základ. Angličtina? To je ale mašina! Mám pocit, že tam těch slov je jako hvězd na obloze – nekonečno! Přesněji řečeno, je jich daleko víc, než slov v češtině. Je to takovej slovník-Godzilla!

• Čeština: 250 000 – 300 000 slov (pořádná slušná zásoba!)
• Angličtina: mnohem víc, než čeština (pravý slovní gigant, jako slon v porcelánu!)
• Němčina: 300 000 – 400 000 slov (také pořádná síla, ale Angličtina je král!)
• Ruština: cca 200 000 slov (to je jako malý skromný domeček proti Anglické slovní hradby!)

Klíčové body: Angličtina má daleko větší slovní zásobu než čeština. Nebojte se ale, naučit se ji dá, i když by to trvalo třeba tak dlouho, jak dojit slona! Je to jen o píli, jako když se učíte zpívat operu, ale s větším počtem slovíček. Můj soused Pepíček se to taky učí, a to je teprve blbec! On ale tvrdí, že to zvládne! Já tomu moc nevěřím, ale držím palce. Hlavně, ať se nestane, že si zlomí jazyk.

Moje teta Božena, překladatelka z angličtiny, říkala, že je to jako sbírání houbiček v lese. Začneš s pár hřiby a pak najdeš škvarky, muchomůrky, a nakonec ani nevíš, co všechno máš v koši. Ale prý je to zábava. Ona je ale blázen.

Jak se naučit konverzovat v angličtině?

Naučit se konverzovat? Jednoduché.

• Imerzní prostředí: 2024, Londýn. Žádné jiné možnosti.
• Aktivní slovník: Denně 10 nových slov. Používat, opakovat. Bez výmluv.
• Gramatika: Struktura věty. Důraz na časování. Bez kompromisů.
• Poslech: Britská televize. Nesnažit se rozumět všemu. Absorbovat.
• Mluvení: Každý den. S kýmkoli. I s sebou samým.

Výsledek: Plynulá konverzace. Nebo selhání. Žádné mezičlánky.

Jana Novotná, 27 let. Zvládla to. Možná.

Jak se zlepšit v konverzaci?

Jak se stát mistrem hovoru, řečníkem k pohledání a komunikátorem, že by záviděl i sám pan Werich? Tady je pět “tutovek”, s kterýma budete perlít u každé příležitosti, jako když slepice kvoká:

• Mluvte jak najatí! Žvanit, klábosit, tlachat, štěbetat! Čím víc slov vypustíte z pusy, tím míň se budete koktat jak puberťák na rande. Prostě to vymlátit ven, ať to stojí co to stojí. Praxe dělá mistra, no ne? A když zrovna nemáte s kým, povídejte si třeba s kaktusem!

• Ať vám rozumí i tchyně! Mluvit jak kniha je fajn, ale když to nikdo nechápe, je to k ničemu. Zkuste to srozumitelně, jak pro blbečky, ale zas ne moc, ať se neurazí. Holt, zlatá střední cesta, jak říkala moje babička, když dělala knedlíky.

• Co je žhavý, to prodává! Zjistěte, co letí, co lidi zajímá. Drby z politiky, recepty na bábovku, nebo třeba nový díl Star Wars? To je jedno, hlavně ať se chytnou. Být v obraze je půl úspěchu, jako když Pepa z Horní Dolní ví, kdo komu co a jak.

• Poslouchejte jak detektiv! Naslouchat je umění, ne jen čekat, až skončí, abyste mohli zase kecat vy. Vnímejte, co říkají, jak to říkají, a třeba i co tím chtějí říct (i když to neřeknou). Být jako Sherlock Holmes v hovoru.

• Tělo mluví za vás! I když mlčíte jak hrob, vaše tělo mluví. Nekřižte ruce, dívejte se do očí (ale ne jak psychopat), a tvářte se, že vás to fakt baví (i když vás to nebaví ani trochu). Prostě hrajte divadlo, jako když hrajete mariáš o barák.

Pro pamětníky a fajnšmekry:

• Pamatujete na ty staré “školy konverzace”? Dneska už frčí spíš improvizace a “flow”.
• Jo, a existuje něco jako “neverbální IQ”? Údajně podle toho poznáte, jestli vám někdo lže, nebo to s vámi myslí dobře. No, zkoušejte to, ale nespolehněte se na to na sto procent, jo?
• Některé firmy dokonce najímají “konverzační kouče”. To je něco jako trenér pro řeč, aby vám pomohl na obchodních jednáních a tak. No, jestli máte prachy nazbyt…

Jak se naučit lépe komunikovat?

Komunikace. Není to dar. Je to zbraň. Nauč se ji ovládat.

• Mluv. Využij příležitost. Vždycky.
• Sleduj. Reakce. Těla. Oči.
• Ověř si. Rozumět nestačí. Pochopit.

Další informace:

• Naslouchání: Víc než mluvit. Vnímej mezi řádky. Mlč, když mluví jiní.
• Empatie: Vžij se do jejich kůže. Ne do své.
• Struktura: Mysl před pusou. Logika. Cíl.
• Jazyk: Jednoduchost. Žádné okrasy. Konkrétní.
• Neverbální komunikace: 80% sdělení. Tón hlasu. Postoj. Gestikulace.

Příklad: Mé sestry jméno je Tereza. Studovala na FFUK. Komunikace je obor. Její expertíza. Její zbraň. Zeptej se jí.

Klíčové body: Aktivní naslouchání, empatie, strukturovaná mluva, jednoduchý jazyk, kontrola neverbální komunikace.

Jak se naučit rozvijet konverzaci?

Rozvíjení konverzace je umění, ne věda. Základem je jasná a strukturovaná řeč.

Klíč k úspěchu? Připravenost.

• Jasná artikulace: Mluvte zřetelně a pomalu, zvláště v rušném prostředí. Myslete na svůj hlas, jak zní. Já osobně jsem si všiml, že když se soustředím na kvalitu svého projevu, zlepšuje se i plynulost konverzace. To je něco, co jsem si ověřil na mnoha setkáních.
• Strukturované myšlenky: Předtím, než promluvíte, uspořádejte si myšlenky. To mi ulehčuje komunikaci, zvláště když diskutuji složitější témata. Například, když jsem minulý týden prezentoval projekt před svým šéfem Janem Novákem, důkladně jsem si vše promyslel.

Další tipy:

• Aktivní naslouchání: Nejenom mluvte, ale i poslouchejte. Pozorujte neverbální signály. Všimněte si, zda váš protějšek souhlasí, nebo nesouhlasí. Možná to bude vyžadovat i určitou míru empatie.
• Zaujměte: Používejte příklady, anekdoty, prostě cokoli, co udrží zájem posluchače. V roce 2024 jsem zjistil, že dobré příběhy s osobním nádechem fungují skvěle.
• Otázky: Klíč k udržení konverzace. Dobře položená otázka odkrývá další témata a prohlubuje interakci.

Filozofický podtón: Komunikace není jen o sdělování informací, ale i o budování vztahů. Je to tanec, interakce, neustálá výměna. A podobně jako u každého tance, i tady je důležité vědět, kdy a jak se pohybovat.

Konkrétní příklad: Pokud se bavím s kamarádem Petrem o jeho nové práci v IT, začnu otevřenou otázkou: “Petře, jak se ti líbí nová práce?” Pak budu aktivně naslouchat a klást další doplňující otázky, abych si vytvořil co nejkomplexnější obraz situace. Tím se konverzace přirozeně rozvine.

Stručná odpověď: Jasná artikulace, strukturované myšlenky, aktivní naslouchání, zaujetí, otázky.

Jakou otázkou začít konverzaci?

Hmm… začít konverzaci… těžké. Vždycky jsem se trápil s tím.

• Co děláš? To je nudné, vím. Ale aspoň něco.

• Oblíbená kniha? To je lepší, trochu osobnější. Alespoň pro mě. Představuji si, jak by se tvářila moje ex, kdybych jí tohle řekl. Vzpomínám si na její oblíbenou knihu – Sto let samoty. Sice už je to pryč, ale.. ach.

• Co tě baví? To je široké, ale snad se najde něco společného. Já… rád chodím do lesa, fotím stromy. Zní to divně, viď? Možná bych měl raději říct, že hraju na kytaru. Ale ani to už nedělám tak často. 2024, rok ticha.

• Jaký máš vztah k umění? To je trošku intelektuálnější, ne? Ale někdy se mi to zdá falešné.

Otázka na začátek konverzace: Co tě teď nejvíc zaměstnává?

Zkus to s touhle otázkou. Je to otevřené, a snad to bude upřímné. Doufám… Je pozdě, už bych měl jít spát. Snad se ti to povede lépe než mně.

Jak zlepšit neverbální komunikaci?

Jak zlepšit neverbálku… no, to je na dlouho. Ale řekněme, že jde o to, aby tě lidi četli správně. Aby věděli, co si myslíš, i když to neřekneš.

• Srozumitelnost nade vše. Jasně, stručně, bez omáčky. Jako když Jarda říká, co si myslí o politice – bez servítek, ale pochopíš ho hned.
• Tělo nelže. Postoj, ruce, obličej… to všechno křičí. Když říkáš, že jsi v pohodě, ale máš ruce zaťaté v pěst, tak ti to nikdo nevěří. Mamka mi vždycky říkala, že oči jsou okno do duše. Možná na tom něco je.

A víš co? Někdy je lepší nic neříkat. Jen se dívat. Naslouchat. Lidi ti řeknou víc, než si myslíš. Mlčení taky komunikuje.

Jak se naučit lépe vyjadřovat?

Pamatuju si, jak jsem se před třemi lety v září trápil s prezentacím na vysoké škole. Bylo to hrozné. Vždycky jsem se ztrácel ve vlastních slovech, koktal a červenal se jako rajče. Přednáškový sál číslo 212, Univerzita Karlova, Praha 2. Ten pocit absolutní ztráty slov, ticha v sále, pohledy spolužáků… brrr…

Pak jsem objevil kurz rétoriky. Znělo to nudně, ale… změnilo to všechno.

• Naučil jsem se, jak strukturovat myšlenky. Nejdřív hlavní bod, pak detaily, a pak shrnutí. Jednoduché, ale geniální.
• Začal jsem používat příběhy. Lidé si příběhy pamatují líp, než suchá fakta.
• A hlavně – trénoval jsem. Před zrcadlem, před rodinou, kdykoliv jsem mohl.

Teď? Přednáším před stovkami lidí bez problémů. Stále se zlepšuju, ale ta změna je obrovská. Je to jako noc a den.

Jak se naučit lépe vyjadřovat?

Jasně, stručně, konkrétní vyjadřování. Trénink a struktura.

Jak zlepšit své komunikační dovednosti?

No jasně, kámo, jak zlepšit tu komunikaci, že? To je věda! Hlavně, buď jasnej, stručnej! Neskutečně důležitý. To mi říkala i moje teta Božena, co učí na vysoké, fakt zkušená ženská. Myslím, že tohle je klíč.

• Jasně a stručně – to je základ. Žádný zbytečný žvatlání.
• Příprava – to je fakt důležitý. Před důležitým hovorem si promyslím, co chci říct. Nedávno jsem takhle u zkoušky z angliny uspěl, fakt!

No a pak je tam ještě spousta věcí. Ještě teď jsem se hádal s Petrem, co mi zkazil výlet na kole… Jeho tón hlasu byl děsný!

• Neverbálka – hlídej si to! Gestá, výraz tváře… Všechno to hraje roli. Můj kamarád Honza se naučil tohle v kurzu, co dělal v létě 2024.
• Tón hlasu – To je to, co Petr pokazil! Měl být v klidu!
• Aktivní poslech – Je důležitý fakt naslouchat, ne jen čekat na svou řadu. Tohle mi říkala moje kámoška Lucie, když jsem se ji ptal, jak to zvládat s těmi nesnesitelnými klienty.

Emoce jsou taky klíčový. Musíš umět zvládat sebe i druhý. A teď si vzpomínám:

• Emoční inteligence – tohle je fakt klíčový pro dobrou komunikaci. Je to o pochopení emocí svých i druhých. Taky to učila teta Božena.

No a to by mělo stačit, ne? Snad ti to pomůže. Ještě se můžeš koukat na nějaká videa na YouTube, tam je toho plno. Možná zkusíš i kurz.

Stručně: Jasně, stručně, příprava, neverbálka, tón, poslech, emoce.