Čím se léčí ADD?

Čím se léčí ADD? To je docela oříšek, co? Vážně. Já jsem s tím bojovala strašně dlouho. Léky, jo, to je první co vám doktor nabídne. Ritalin, methylfenidát… slyšela jsem o tom všechno. A brala jsem je i chvíli. Pomohly mi? No, na chvíli ano, ale pak jsem měla pocit, že jsem jen nějaká zombíkovaná verze sama sebe. Všechno se zdálo… ploché. A to já fakt nechtěla.

Proto jsem se zaměřila na terapii. A to je, myslím, klíč. Ne jenom potlačit ty příznaky, ale pochopit, co se děje v mé hlavě. Prostě se naučit s tím žít. Pamatujete si, jak jsem vám vyprávěla o tom, jak jsem se snažila napsat tu diplomovou práci? Katastrofa. Prostě jsem se nemohla soustředit. Přeskakovala jsem z jedné myšlenky na druhou, jakákoliv vyrušení mě totálně vykolejilo… Ale pak jsem začala chodit na tu kognitivně behaviorální terapii. A věřte mi, dalo to práci. Ale postupně jsem se učila vytvářet si systém. Drobné krůčky, ale důležité.

Najít si to správné prostředí, to je taky důležité. Pro mě je to absolutní klid. V kavárně? Žádná šance. Potřebuju ticho a pořádek kolem sebe. A taky si musím všechno pořádně rozplánovat. Ne jenom tak nějak, ale fakt s detaily, co a kdy. Mám si i speciální blok, na který si vše píši – úkoly, schůzky, termíny. A používám i různé appky – na časovač, na seznam úkolů, … prostě cokoli, co mi pomáhá se soustředit. A věděli jste, že existují i studie, které ukazují, že až 70% lidí s ADD má prospěch z nějaké formy terapie? To je fakt hodně, co?

Skupinová terapie? Zkusila jsem i to. Bylo to fajn, cítila jsem se pochopená. Vidět, že v tom nejsem sama, to je fakt důležité. Ale já osobně jsem si více oblíbila individuální terapii – tam se můžu více soustředit na své problémy.

No, zkrátka, myslím, že komplexní přístup je to pravé ořechové. Léky, terapie, správný systém… to vše dohromady. A hlavně – trpělivost. Protože to není sprint, ale maraton. A taky hodně sebekritiky… ať už se mi to líbí, nebo ne.