Co mají houby pod kloboukem?

Takže, copak se vlastně skrývá pod tou krásnou houbičkovou čepičkou? Vždyť to je pořádná záhada, co? Nebo ne? Já jsem si to vždycky představoval jako nějaký tajný svět, plný droboučkých houbových tajemství. A víte co? Je to ještě zajímavější, než jsem si kdy dokázal představit!

Pod tím kloboukem, no, tam se skrývají rourky, jako takové miniaturní trubičky, viď? Představte si to – tisíce droboučkých trubiček, jedna vedle druhé! U hřibů, těch klasických, co sbírám s tátou na podzim, jsou ty rourky takové… uvolněnější, řekněme. Dá se to říct snadno oddělit, skoro jako by se chtěly od klobouku samy oddělit. Pamatuju si, jak jsem se jednou jako malej snažil odtrhnout tu vrstvu rourek u krásného hřibu, co jsem našel za babiččiným domem. Bylo to fakt zábavné, i když babičce se to moc nelíbilo.

Ale u jiných hub, těch méně “hřibích”, jsou ty rourky tak pevně srostlé, že je ani nepohneš. Jako beton! Je to zvláštní, co? Jak si příroda vymyslela tolik různých variant. A pak jsou tam ty póry – ústí těch rourek, prostě otvory, kterými houba dýchá. A věřte mi, ty jsou často mnohem pestřejší, než samotné rourky! Jako když si malý kluk maluje obrázek a pak mu náhodou na něm kápne voda, pak to prostě vypadá jinak, pestřeji. Jedenkrát jsem našel houbu s póry skoro až fialovými! Bylo to neuvěřitelné. To si pak říkám: kolik takových neuvěřitelných věcí ještě v lese čeká na objevení? No, to je asi na další výlet.