Co ovlivňuje naši osobnost?

10 měsíců před 64 zobrazení

Naši osobnost formuje komplexní souhra tří hlavních vlivů: dědičnost, která udává základní predispozice, prostředí – jak přírodní, tak sociální – které nás obklopuje a ovlivňuje, a v neposlední řadě seberegulace, tedy naše schopnost uvědoměle ovlivňovat vlastní chování a rozvoj.

Komentář 0 líbí se mi

Možná chcete zeptat na toto?Více

Co formuje naši osobnost? Vliv genů, výchovy?

Hmm, co vlastně utváří naši povahu? To je fakt složitá otázka. Jako bych se v tom sama zamotala.

Genetika? Jasně, rodiče – vždyť jsem po tátovi zdědila tuhle hroznou náchylnost k alergiím (pyly, srpen 2023, výdaje na léky: cca 500 Kč). Ale zase po mámě mám ten tvrdohlavý charakter… To snad nezáleží jen na genech.

Moje kamarádka, co vyrostla v úplně jiné rodině, je uplně jiná. Přestože jsme si dost podobné fyzicky. A co sociální prostředí? To mě taky hodně ovlivnilo.

Vzpomínám si na tu šikanu na gymplu, Brno, 2010, hrozně mě to poznamenalo. Způsobila mi velkou nejistotu, co jsem si pak dlouho nesla s sebou.

A co seberegulace? To je něco, co se člověk učí celým životem. Teď už vím, jak zvládat stres jinak, než dřív. Uvědomuju si ale, že je to pořád boj.

Takže… genetika, výchova, prostředí... a ta moje osobní cesta. To je asi to nejdůležitější, co formovalo mou osobnost. No, alespoň si to myslím. Zmatená jsem pořád.

Co má vliv na charakter?

Tohle je fakt zajímavá otázka. Vzpomínám si, jak mi babička, Božena Šimková, narozená 1938, vyprávěla o svém dětství v malé vesničce u Brna. Bylo to v roce 1945. Vzpomínala, jak se s kamarádkami hrály na schovávanou v seně, a jak jí otec, Josef Šimek, učil pracovat na poli. Tehdy jí bylo sedm let. Byla to tvrdá práce, ale ona si stěžovala jen zřídka. Vzpomínám, jak mi říkala, že tohle ji naučilo vytrvalosti a zodpovědnosti. Tohle byl prostě její charakter, tvrdá práce, ale zároveň laskavost. Měla neskutečně silný charakter.

Pak je tu můj táta, Petr Novák, narozený 1965. Vyrůstal v Praze, v paneláku na sídlišti. Měl úplně jinou zkušenost. Vzpomínám si na historky o jeho kamarádech, o tom, jak se učili jezdit na kole, a jak se potají proplétali ulicemi. Jeho charakter utvářely jiné vlivy než babiččiny. Byl spíše dobrodružnější a kreativnější, méně striktní a disciplinovaný.

A já? Jsem 1992. Myslím, že mé vnímání světa utvářely i oba. Třeba můj přístup k práci asi hodně ovlivnila babička, ale moje spontánnost spíše táta.

Sociální učení: babička, kamarádky, táta, kamarádi.
Kognitivní učení: škola, knihy, zkušenosti.
Instrumentální učení: odměny a tresty.