Jak dlouho se dožívají lišky?

Liščí věk: Osm let v divočině, ale s proměnlivou délkou života

Liška obecná (Vulpes vulpes), známý obyvatel našich lesů, luk i městských parků, budí v lidech často rozporuplné pocity. Její vzezření je okouzlující, ale zároveň si uvědomujeme její postavení šelmy, která se živí menšími zvířaty. Mnozí se však zamýšlí i nad otázkou: jak dlouho vlastně tyto krásné šelmy žijí?

Průměrná délka života lišky obecné v našich zeměpisných podmínkách se pohybuje okolo osmi let. To však není absolutní číslo, a skutečná délka života jednotlivých jedinců se může značně lišit. Na délce života lišky se podílí celá řada faktorů, které se vzájemně prolínají a ovlivňují.

Přírodní faktory: Mezi nejdůležitější patří dostupnost potravy, která je zásadní pro přežití v náročných podmínkách. Dostatek potravy znamená zdraví a energii pro boj s nemocemi a predátory. Zimní období a s ním spojené nedostatky potravy, ale i extrémní počasí, jako jsou silné mrazy nebo naopak dlouhodobé sucho, představují vážné ohrožení pro život lišky. Paraziti a infekční choroby taktéž hrají významnou roli a mohou lišku značně oslabit a zkrátit její život.

Predátoři: I když dospělé lišky jsou poměrně obratné a vyhýbavé, existuje několik predátorů, kteří představují pro lišky nebezpečí. Jedná se zejména o větší dravce, jako jsou orli, vlci, a v některých oblastech i rysy. Nebezpečí ale hrozí i od jiných zvířat, např. psů.

Lidský faktor: Člověk představuje další významný faktor ovlivňující délku života lišky. Přímý lov, autonehody, otravy a ztráta přirozeného prostředí snižují populace a ovlivňují průměrnou délku života těchto šelem. I ztráta přirozeného prostředí vede k menšímu množství dostupné potravy a zvyšuje riziko kontaktu s lidmi a jejich domácími mazlíčky, a tudíž i nákazy.

Stručně řečeno, zatímco průměrná délka života lišky obecné se pohybuje kolem osmi let, mnohé z nich se nedožijí ani tohoto věku. Na délce jejich života se podílí složitá interakce přírodních faktorů a lidských vlivů. V péči člověka, v zajetí, se lišky mohou dožít i delšího věku, ale i zde je důležitá kvalitní strava a veterinární péče. Zachování jejich přirozeného prostředí a šetrné chování k přírodě jsou nezbytné pro jejich přežití a umožnění jim dosáhnout plné délky jejich přirozeného života.