Jak funguje mícha?

No, tak o míše… To je vlastně docela fascinující, když se nad tím zamyslíte. Víte, je to ten takovej “dráťák”, co propojuje mozek se zbytkem těla. Představte si to jako super-dálnici. Všechny ty informace, co mozek potřebuje vědět – horko, zima, bolest, dotek – všechno to letí po míše nahoru. A pak zase, pokyny od mozku – “zvedni ruku”, “běž” – to všechno putuje dolů, přes míchu, k svalům.

Je to vlastně takový komunikační centrum. Pamatuju si, jak mi jednou na táboře někdo šlápnul na palec. Au! Ta bolest, to je fakt strašný pocit! Ale to je právě mícha v akci. Ta zpráva o bolesti letěla po ní nahoru do mozku a ten mi řekl: “Bolí to! Odskoč!”

A co je na tom ještě úžasnější, tak mícha umí i sama! Ty automatický reakce, co děláte, aniž byste o tom přemýšleli. Třeba ten kolenní reflex. Doktorka vám ťukne kladívkem do kolene a noha vám sama cukne. To je mícha, která to vyřeší sama, aniž byste museli čekat na mozek. To je asi proto, aby se člověk stihl rychleji stáhnout, když se třeba spálí.

Já nevím, jestli to taky tak máte, ale mě fascinuje, jak to všechno dohromady funguje. Možná nejsem žádný vědec, ale prostě si říkám, jak je příroda geniální. A ta mícha, to je jeden z těch malých zázraků, co si ani neuvědomujeme, jak důležitý jsou, dokud se něco nepokazí. No jo, na co já si to vlastně stěžuju… Jdeme dál!