Jak vypadá neléčené ADHD?

Jak vypadá neléčené ADHD? Ach jo, to je otázka… a odpověď je hrozná. Ne, fakt hrozná. Není to žádná romantická komedie, jak si někdo možná představuje. Spíš takový… no, spíš thriller, kde se hrdina, tedy já, nebo někdo z mých známých, pořádně zapojuje, ale ve špatných věcech. Víte, co myslím?

Pamatuju si, jak jsem se v práci pořádně zamotala. Měla jsem na stole pět projektů, každý s termínem na zítra. A já? Uvízla jsem na Facebooku a koukala na kočičí videa. Hodinu. Dvě. Tři? Konečně jsem se vzpamatovala, ale byl už večer a já se cítila jako naprosté fiasko. Bylo to strašné! Člověk se s tím pak pere, s tím vědomím, že to prostě nezvládá. A ten pocit viny… ten je děsivý. Studie říkala, že 70% lidí s neléčeným ADHD má problémy v práci – no a co? Já jsem živý důkaz, že to není žádná legrace.

A ty vztahy… bože. Kolikrát jsem ztratila kamarády, protože jsem prostě zapomněla zavolat, nebo se neukázala tam, kde jsem slíbila. To není schválně, fakt ne. Je to, jako když se vám vypne mozek, a nefunguje nic. A pak se cítíte hrozně, a ten druhý vás nechápe. Vím, že by mě měli chápat, ale… Je to těžké, na obou stranách. Někdy si říkám, jestli si vůbec zasloužím štěstí.

Závislosti, problémy se zákonem – slyšela jsem o tom. Naštěstí se mě to netýká, ale vím, že to je pro mnoho lidí krutá realita. Prostě ten chaos v hlavě, ten permanentní zmatek… je to jako by se vám svět neustále hroutil a vy jste nemohli nic dělat. A ten pocit bezmoci? To je to nejhorší.

Není to žádná pohádka, že ne. Není to nic romantického. Je to dřina, boj, a pořádná frustrace. Ale léčí se to, naštěstí. A to je to, co chci říct – nemusíte to takhle trpět. Nejste sami. Je tu pomoc. A je důležité o ní vědět.