Jaké rozlišení vidí lidské oko?

Tak jo, rozlišení lidskýho oka… to je fakt zajímavý téma, že? Vždycky mě fascinovalo, jak dokážeme vnímat svět. A víte co? Někde jsem četla, že naše oko má rozlišení jako fotoaparát s nějakými… no, snad si to pamatuju dobře… asi 137 megapixelů. Fakt! A jak je to možný? Mám dojem, že to souvisí s tím, že máme v oku tolik těch… jak se jim říká… tyčinek a čípků. Prý jich tam je kolem 130 milionů tyčinek a 7 milionů čípků. To je šílený číslo, co?

No jo, ale ruku na srdce, i když je to s těma megapixelama super, musíme si uvědomit, že digitální foťáky jsou i tak v něčem prostě… no, lepší? Nebo spíš: naše oko je zas úplně jinde v jiných věcech. Třeba dynamický rozsah. To znamená, jak dobře vidíme hodně světlá i hodně tmavá místa zároveň. Zkuste si někdy jít v létě z tmavý místnosti ven na ostrý sluníčko a hned zas dovnitř. Foťák by to asi nezvládnul tak rychle jako vy, co? A co vyvážení bílé? Vzpomínám si, jak jsem jednou fotila západ slunce a ten foťák pořád chtěl, abych si vybrala, jestli chci hezký mraky nebo hezký moře… a přitom já viděla oboje najednou!

A co to automatický zaostřování? Tady možná foťáky trochu vedou, ale stejně… naše oko se dokáže zaměřit na různé věci fakt rychle a intuitivně. A hlavně! Co noční vidění? To je úplně jiná liga. Vzpomínám si, jak jsme jednou s kámošem v noci kempovali a on s sebou měl nějakej noční vidění. Fajn, viděl dál než já. Ale já zase viděla líp detaily a celkově… no, jak to říct… přirozeněji.

No, nevím jak vy, ale já si myslím, že naše oči jsou prostě geniální. A i když maj “jen” 137 megapixelů, tak to, co s nima dokážeme, je fakt obdivuhodný. A nejde jen o rozlišení, že? Spíš o to, jak s tím, co vidíme, dokážeme žít, rozumět tomu a… prostě to cítit. Co myslíte?