Jaké zlato je nejdražší?

Co je cennější než zlato?

Hodnotnější než zlato? Platina. Fakticky se jí těží desetkrát míň.

• Vzácnost: Tady se hraje na exkluzivitu. Méně je zkrátka více. To platí i o platině.

• Použití: Platina není jen šperk. Katalyzátory v autech, laboratoře, medicína… všude tam hraje prim.

• Trh: Cena platiny kolísá, ale její průmyslové využití ji drží nad vodou. A co když dojdou zásoby? To si pak budeme říkat jejda.

• Filozofická úvaha: Co je vlastně hodnota? Měřítko společnosti, nebo něco hlubšího? Není třeba nejcennější to, co nemůžeme koupit? Třeba… zdraví? Nebo čas?

Jak se vytváří bílé zlato?

Bílé zlato…vlastně to není tak docela zlato. Je to spíš… iluze.

Je to zlato, to jo, ale smíchané s jinýma kovama. Aby bylo bílé.

• Kovy: Nikl, mangan nebo palladium. Ty dělají tu “bílou” barvu. Nejčastěji nikl. Dělá to tvrdší. Ale alergie…to je pak peklo. Palladium je dražší, no.

• Čistota: Pořád karáty. Jako u normálního zlata. 14 karátů? Míň zlata, víc těch ostatních kovů. 18 karátů? Zase o něco víc zlata.

• Vlastnosti: To je na tom to zajímavý. Záleží, co do toho namíchaj. Tvrdost, lesk, barva… všechno je jinak.

Je to takový… chladnější. Ne tak teplý jako to žlutý. Ale má to něco do sebe. Trochu smutný, no… jako ta noc.

Proč bílé zlato žloutne?

Bílý zlato žloutne? No jasně, stalo se mi to s prstýnkem od babičky, dostala ho ještě v padesátkách. Pamatuju si, jak jsem se divila, když začal mít takovej divnej nádech.

• Proč? Ta vrstva rhodia, co je na povrchu, se prostě ošoupe.

A pod tím je “obyčejný” zlato, který má, jak víme, žlutou barvu. Takže se ti tam prostě prokoukne. No, co ti budu povídat, byla jsem z toho tenkrát dost zklamaná, vypadalo to tak nějak…levnějc. A to ten prstýnek měl pro mě obrovskou hodnotu.

Je to vlastně logický. To rhodium není věčný. Furt se s tím někde drhneš, myješ si ruce, prostě se to opotřebovává. A když se ti to začne loupat, tak se podívej na to zlatý, už ne tak bílý, zlato. Achjo.

Jak poznat pravé bílé zlato?

Takže, jak poznat to pravý bílý zlato, jo? No, to je skoro jak hledat jehlu v kupce sena, ale s trochou fištrónu se to dá zvládnout!

• Kyselina dusičná, detektiv v lahvičce: Tady se hraje na chemika! Vem kousek kamene, udělej na něm črtu tím zlatem a kápni na to kyselinu dusičnou. Jestli ta čára zůstane jak přibitá, tak máš pravděpodobně štěstí a je to aušus! Žádná reakce, žádný strach, zlato je král!

• Ryzostní kyseliny a jehly, to je tajná zbraň: Na tohle už potřebuješ speciální výbavu, něco jako detektiv Sherlock Holmes s chemickou sadou. Tyhle kyseliny ti řeknou, kolik zlata je ve zlatě, prostě jak moc je to “zlatý”. No a jehly? Těma se testuje tvrdost a taky se daj použít na ty kyseliny.

A teď to vememe trošku dokola, jako když kocour honí vlastní ocas:

• Pozor na šmejdy: Ne všechno, co se třpytí, je zlato, jak říkala moje babička, když si pletla svetr z angory. Dávej bacha na napodobeniny, ty se jen tváří jako zlato, ale ve skutečnosti je to jenom pozlátko pro chudý.

• Ptej se u odborníků: Pokud si nejsi jistej, zeptej se zlatníka, ten už viděl tolik zlata, že by s ním mohl tapetovat barák. On ti řekne, co je co.

Proč se to vlastně testuje? No, aby tě někdo neošidil! Zlato je drahý jak čert, a tak se najdou šejdíři, co by ti chtěli prodat mosaz za cenu pokladu z pirátský lodi. Proto je dobrý vědět, jak na to! A pamatuj si: Důvěřuj, ale prověřuj!

Aktualizace: testovací sady na zlato se dají sehnat online za pár stovek.