Kam se vlévají řeky?

Tak jo, kam se vlastně ty řeky ztrácejí? Vždycky mě to fascinovalo. Jako malou, pamatuju si, jsem si představovala, že řeky tečou rovnou do středu země, jako obří tobogán. No, realita je trošku… jiná, že jo?

Takže kam? No, do moří, jezer, nebo, a to mě překvapilo, i do jiných řek! Vlastně, je to docela logický, ne? A taky do bažin. Bažiny, to je takový zvláštní místo, tak trochu zapomenutý.

Víte, ten bod, kde řeka končí a “vskočí” do něčeho většího, se jmenuje ústí. Ústí řeky. Zní to tak… definitivně. Jakoby ta řeka říkala: “Tak jo, tady to končí, už dál nepůjdu.” Ale víte co? Ono to tak vlastně není, že jo? Ta voda pokračuje dál, do toho moře, do toho jezera…

A kde se ta voda vlastně bere? No, tak to už je klasika: tající sníh, déšť (to je jasný, že jo?), a taky… prameny. Prameny! To je, jako kdyby země sama chtěla dát život. To je úžasný, nemyslíte?

Víte, jednou jsem byla na výletě s dětma a hledali jsme pramen potůčku. Trvalo to hrozně dlouho, prodirali jsme se křovím, skoro už jsme to vzdali, a pak najednou… tam to bylo! Voda vyvěrala ze země, křišťálově čistá. Měli jsme z toho takovou radost, jakoby jsme objevili poklad. A víte co? Možná to i poklad byl.