Kdo má největší svaly?

Kdo má největší svaly? Mýtus o absolutní síle a nebezpečí extrémů

Otázka, kdo má největší svaly na světě, je lákavá, ale zároveň poněkud zavádějící. Neexistuje totiž jediná, objektivně měřitelná kategorie “největší svaly”. Velikost svalů se měří různými způsoby (obvod bicepsu, objem stehen, celková svalová hmota), a navíc je silně ovlivněna genetikou, tréninkovým programem a – co je důležité – i použitými doplňky výživy. Zatímco Guinessova kniha rekordů zaznamenává rekordy v jednotlivých kategoriích (např. největší biceps, jak ukazuje případ Moustafy Ismaila), celková “největší svalová hmota” zůstává spíše subjektivním hodnocením.

Případ Moustafy Ismaila, čtyřiadvacetiletého Egypťana s bicepsy o úctyhodném obvodu 77,5 centimetru, je poutavým příkladem extrémní, leč i kontroverzní, kulturistické snahy. Jeho úspěch je výsledkem desetiletého intenzivního tréninku. Nicméně, je důležité zdůraznit, že takové rozměry svalů jsou zřídkavé a nejsou vždycky indikátorem celkové síly ani zdraví. Extrémní hypertrofie (zvětšení svalů) může být spojena s různými zdravotními riziky, včetně zátěže kloubů a kardiovaskulárních problémů. Ismailův případ by proto měl být vnímán spíše jako fascinující kuriozita než jako vzor pro napodobování.

Zaměřme se raději na zdraví a proporcionalitu. Cílem posilování by nemělo být dosažení rekordních rozměrů, ale spíše budování silné, vyvážené a zdravé postavy. Důležitá je správná technika cvičení, vyvážený tréninkový plán a racionální strava. Fokus by se měl zaměřit na funkční sílu, která nám umožňuje zvládat každodenní úkony a sportovní aktivity, nikoli na pouhé honění se za rekordními čísly. “Největší svaly” jsou tedy spíše záležitostí médií a honby za senzacemi, než skutečným ukazatelem zdraví a fyzické kondice. Zdraví a funkčnost by měly vždy převážit nad honbou za extrémy.