Kolik barev dokáže rozpoznat lidské oko?

Milión barev? Fakt? Tolik odstínů dokážeme vidět? Někdy si říkám, jestli to vůbec někdo dokáže pobrat. Já třeba miluju tu tmavě modrou, jako když se stmívá nad mořem... Vzpomínáte? Ta sytá, hluboká barva... Uf, to je krása. A pak zase ta zářivá žlutá slunečnic, co rostou u babičky na zahradě. Každá je trochu jiná, že jo? Nebo se mi to jen zdá?

Sto krát sto krát sto… To je ten milion, o kterým se píše. No, upřímně, já nevím, jestli jsem někdy viděla milion barev. Ale chápu, jak to myslí. Jde o ty čípky v oku. Jako ty malé anténky, co chytají světlo. Tři druhy, a každý vnímá jiný odstín. A když se to všechno smíchá… bum! Milión možností.

Ale co ti, co mají čípek jeden míň? Dichromati, no… Jen deset tisíc barev! Představte si to! O tolik míň. Je to hrozné, ne? Jako byste žili v černobílém filmu, ale s pár barevnými skvrnami. Kamarádův děda takhle viděl. Říkal, že červená a zelená pro něj byla skoro stejná. Chudák. Je mi z toho smutno, když si pomyslím, co všechno mu unikalo.

Takže vlastně kolik barev vidíme my? No, záleží na těch čípkách, no. Jak dobře fungují. A taky asi na tom, jak moc si všímame. Protože, ruku na srdce, kolikrát se fakt zastavíme a doopravdy se podíváme na všechny ty barvy kolem nás?