Kolik čeho mě zabije?

Kolik čeho mě zabije? Tohle mě fakt děsí, víte? Jenom si představit… Kyanid draselný… Fůj. Jenom pomyšlení na něj mi nahání husí kůži. Vždyť je to fakt děsivý, jak málo stačí. Dvě stě až tři sta miligramů? To je jako… špetka soli? Ne, ještě míň! Je to strašný, fakt. Vždyť si vzpomínám, jak jsem jednou hledala recept na pečený květák, a najednou jsem tam narazila na nějaký článek o otravách. A to množství kyanidu… Mně se z toho motala hlava, fakt. Představte si, kolik toho je třeba, aby to zabilo člověka. To je fakt strašidelný, že jo?

A co to s člověkem udělá? Myslím, že ani nechci vědět. Radši se na to ani nebudu dívat na internetu, že jo? Tohle je prostě něco, co člověku vezme dech. Doslova. Křehký život, tak křehký… Jeden špatný krok, jedna chyba, a… konec. Vždyť si vzpomínám, jak mi babička vyprávěla o strýčkovi, co se otrávil… no, ne kyanidem, ale nějakými houbami. Byl to strašný příběh, fakt. Dneska se mi to pořád vybavuje. Už od té doby se bojím hřibů. Vím, je to hloupý, ale co se dá dělat?

A tyhle čísla… 200-300 miligramů… to je vážně tak málo? To je… to je děsivý. To se fakt člověk zamyslí nad tím, jak málo vlastně stačí k tomu, aby to všechno skončilo. Přijde mi to jako nespravedlivé. Taková maličkost, a život… prostě pryč. Fakt mě to děsí. Doufám, že se s něčím takovým nikdy nesetkám. Vážně.