Proč se mlátí obilí?

Víte, co mě fascinuje? To, proč se dřív mlátilo obilí… A ne, nemyslím tím technickou stránku věci. Myslím tu… tu mystiku kolem toho. Že prej zvuk mlácení mohl zkazit úrodu?! Není to úžasný? Jako by ten zvuk… no, prostě jako by měl nějakou moc. Představte si to – ticho, pole… a pak najednou ten rachot a strach, že to celé pokazí. Co si asi ti lidé tehdy mysleli? Je to pro mě důkaz toho, jak moc byli spojení s přírodou, jak vnímali tyhle… neviditelné síly. Nebo třeba divizna proti myším! Kam na to chodily, vážně! Divizna… Proti myším… Chápete to? Vždyť je to geniální! Praktické, a zároveň… poetické. Jako by ta rostlina sama o sobě měla v sobě zakletou ochranu.

Mám kamarádku, bylinkářku. Vyprávěla mi, jak dřív lidi věřili, že každá bylina má svého ducha. A když se s ním správně domluvíš… no, může se stát cokoliv. A divizna, ta prý odhání zlé duchy. Možná proto i ty myši. Kdo ví? Fakt mě tyhle staré zvyky berou. Je v nich tolik… moudrosti. Nebo spíš… intuice? Těžko říct. Ale prostě… mají něco do sebe. A i když dneska už třeba přesně nevíme, proč se co dělalo, to kouzlo v tom pořád je, ne? Jako vzpomínka na dobu, kdy svět nebyl jen… no, jen takovýhle. Byl v něm… něco víc. Nebo se mi to aspoň tak zdá.