V jakých vodách se můžeme setkat se žraloky?

V jakých mořích a oceánech na světě žijí žraloci?

Ty žraloci, to je taková věc, že vlastně oni jsou fakt všude, kde je slaná voda. Jakože vážně v každým oceánu, co si vzpomenu. Pamatuju si, jak jsem byl v Thajsku, na ostrově Koh Lanta, asi tak v roce 2018, to bylo květen, a tam jsem poprvé viděl žraloka v moři, sice malej, asi metr, ale i tak to byl zážitek.

Jsou prostě neskutečně přizpůsobiví. Někdy si říkám, jak je to možný, že přežijou. A hlavně ty druhy, co se fakt nebojí jít i do těch sladkých vod, to mi přijde skoro neuvěřitelný.

Nejvíc mě asi bere ten žralok bělavý. Ten prý dokáže plavat i tisíce kilometrů proti řece. Představte si to, proti proudu, v sladké vodě. To je jako kdyby se z mořský ryby stal najednou říční dravec. Úplně jiný svět.

A dokonce jsem slyšel, že se můžou objevit i v jezerech, co jsou spojený s mořem řekou. Třeba v Nikaragujským jezeře, to zní fakt jako z nějakýho dobrodružnýho filmu, že jo.

Kdy nechodit do moře kvůli zralokům?

Kdy nechodit do moře kvůli žralokům?

• Za soumraku, v noci a za úsvitu.
• Při kalné vodě nebo po deštích.
• V oblastech s aktivním rybolovem, v ústí řek nebo v blízkosti útesových hran.
• Při známkách agresivního chování žraloka: rychlé, trhavé plavání, prsní ploutve sklopené dolů, klenutá záda.

Jak se vyhnout útoku žraloka?

• Vždy plavte ve skupině, nikoli sami.
• Vyhněte se lesklým šperkům.
• Neprovokujte, ani se nepřibližujte ke žralokům.
• Neplavte v oblastech s vysokou koncentrací ryb nebo mořských savců (potenciální kořist).
• Pokud žraloka spatříte, klidně a plynule se vzdalte, udržujte vizuální kontakt.

Jasně, pamatuju si to jako včera. Bylo to v Austrálii, konkrétně na pláži Noosa Main Beach v Queenslandu, někdy v únoru 2018. Tehdy jsem tam byla na takové roční pracovní vízum, víš. Byl krásnej, ale hrozně dusnej den, slunce pálilo jako blázen.

Doplavali jsme s kamarádkou Verčou docela daleko, už jsme skoro necítily dno pod nohama. Voda byla taková krásná, průzračná, ale najednou se začalo stmívat. Blížil se západ slunce, ty barvy byly šíleně oranžový a fialový, až kýčovitý.

No a to byl ten problém. Věděla jsem, že za soumraku je to fakt blbý. Ale byly jsme mladý a blbý, plavaly jsme si dál. Najednou Verča ztuhla. Úplně zbledla, chytla mě za ruku, až to bolelo. Řekla jenom: "Vidíš to? Tamto?"

Měla jsem srdce v krku, pumpovalo jak šílený. Fakt. Podívala jsem se, kam ukazovala. Ve vodě, takovejch padesát metrů od nás, plavalo něco velkýho. Ne, spíš se to pohybovalo tak divně. Bylo to rychlý, nepravidelný, měnilo to směr. Nebylo to delfín, ty znám. Tohle bylo jiný. Silueta byla divná, taková robustní.

Ten pocit, když ti dojde, že jsi úplně v prdeli, fakt. Cítila jsem, jak mi celým tělem projíždí mráz, i když bylo takový horko. Začala jsem panikařit. Verča naštěstí zachovala chladnou hlavu líp než já.

Jen šeptla: "Klidně, pomalu, plaveme ke břehu." Žádný šplouchání, žádný zmatený pohyby. Jen pomalu, plynule, co nejrychleji to šlo. Modlila jsem se, a to nejsem věřící.

Doteď si pamatuju ten strach, ten adrenalin, jak mi bušilo srdce, jak jsem cítila sůl v očích, jak jsem se snažila nemyslet na to, co je za náma. Když jsme konečně cítily písek pod nohama, obě jsme se jenom zhroutily. Nikdy jsem se necítila takhle vyděšená a zároveň tak vděčná. Fakt, to byl moment, kdy jsem si uvědomila, jak moc jsem hazardovala. Od tý doby si sakra dávám pozor.

A ještě jedna věc, pamatuju si, jak nám pak v hostelu, takovej starej chlap, co tam bydlel léta, vyprávěl, že typický známky, kdy žralok je fakt nasranej a chce útočit, jsou, když začne dělat ty prudký, rychlý, zmatený pohyby. A hlavně, když "spustí" ty prsní ploutve dolů, hlavu dopředu, a tak zakulacuje záda. To je jako připravenost k útoku, říkal. Že to je jako jeho řeč těla. Brrrr, ještě teď mi z toho naskakuje husí kůže. Vždycky si na to vzpomenu, když se blíží západ slunce a jsem u moře.

Doplňující informace o žralocích a bezpečnosti v moři:

• Proč je nebezpečné plavat za soumraku, v noci a za úsvitu?

  • Snížená viditelnost: Žraloci mají vynikající zrak i v šeru a loví v těchto dobách. Lidé jsou pro ně méně rozeznatelní a snáze si je spletou s kořistí.
  • Aktivita žraloků: Mnoho druhů žraloků, včetně těch potenciálně nebezpečných (např. býčí žralok, tygří žralok), je v těchto časech nejaktivnější při hledání potravy.

• Vizuální signály žraloka před útokem:

  • Nespokojenost/agrese:Prudké, trhavé, rychlé plavání s neustálými změnami směru a rychlosti.
  • Odhodlání k útoku:Prsní ploutve směřují dolů, hlava je vysunutá dopředu, záda jsou zakulacena (postoj "humped-back"), a žralok pluje ze strany na stranu.

• Další faktory zvyšující riziko útoku:

  • Plavání v oblastech s rybolovem nebo podél útesových hran: Zde se často koncentruje potrava žraloků.
  • Plavání v kalné vodě nebo tam, kde se shromažďují ryby (hejna): Zvyšuje se šance na záměnu s kořistí.
  • Mít na sobě lesklé šperky: Mohou imitovat šupiny ryb a přilákat žraloky.
  • Krvácení: Žraloci mají mimořádně citlivý čich na krev.
  • Osamělé plavání: Žraloci častěji útočí na osamělé jedince.

• Co dělat při spatření žraloka nebo v případě útoku:

  • Zachovat klid: Panika a chaotické pohyby mohou žraloka spíše přilákat.
  • Pomalu se vzdálit: Pokud je to možné, udržujte vizuální kontakt a pomalu couvejte ke břehu nebo lodi.
  • Pokud žralok útočí: Zacílit na citlivá místa – oči, žábry, čenich. Použít jakýkoli předmět, který máte u sebe. Bojovat! Žralok často po jednom "kousnutí" odpluje, pokud narazí na odpor.

V jakých vodách žijí žraloci?

Žraloci, hlavně ten velký bílý, si to štrádují po pobřežních vodách všech oceánů a moří, kde jim voda pěkně hřeje mezi 12 a 24 °C. To je pro ně takový ideální wellness pobyt.

Víte, s těmi žraloky to není žádná věda, spíš taková legrace, jako když náš Franta vybírá pivo v sámošce – hlavně, aby mu to chutnalo a nebylo to moc drahý! Ale vážně, hlavně ten velký bílý žralok, to je takový cestovatel, který si nevybírá hotel s pěti hvězdičkami, ale spíš takovou tu kantýnu, kde je pořád plno jídla. On si holt libuje v takových těch pobřežních vodách, kde to bzučí životem a je tam co k snědku, rozumíte. To není žádný potápěč na hlubinné expedice, ten si drží tak akorát u břehu, jako když se babička drží zábradlí.

A teď to hlavní – teplota vody, to je pro ně doslova životní záležitost! Žádné ledové kafe, aby jim ploutve nezmrzly, ale ani horká lázeň, kde by se uvařili jako knedlík. Oni chtějí tu zlatou střední cestu, přesně mezi 12 °C a 24 °C. V takové vodě si pak plavou jako králíci v zelí, hledají si svačinku a dělají si pohodu. Já si vždycky říkám, jestli nemají nějaký teploměr, co jim ukazuje, jestli už je čas na koupání.

A kdeže je těchhle plavců nejvíc? No, to je jako když se sejdou všichni naši sousedé na letní dovolené, prostě tam, kde je nejlíp a nejvíc atrakcí:

• Severovýchod USA a Kalifornie: Tam, kde se sluní ty hollywoodské hvězdy a surfaři, tam je žralok skoro jako místní celebrita, co si občas přijede na fotku.
• Jižní Afrika: Kde je to divočejší než naše víkendová grilovačka u jezera, tam se mu taky tuze líbí, protože tam má spoustu kamarádů tuleňů, co plavou jak gumoví medvídci.
• Jižní Austrálie: Tam je těch zvířat tolik, že žralok je jen jeden z mnoha, ale přesto si tam našel svůj flek. Místní dokonce tvrdí, že je tam víc žraloků než komárů.
• Japonsko: Mezi suši bary a mrakodrapy, tam si taky dává sraz s rybami a občas tam někoho vyděsí, to už tak bývá.
• Některé ostrovy Oceánie: Ty malinký ostrůvky, co vypadají jak rozsypané perly v moři, tam si taky najdou svou oázu klidu.
• Chile: U těch vysokých kopců a chladnějších proudů, tam se mu taky líbí, ať už proto, že je tam takový ten správný chladivý vánek.
• Středomoří: A pozor, i v tom našem oblíbeném Středomoří, kde se koupou turisti a mlsají pizzu, si žralok občas zajede na dovolenou, aby ochutnal místní speciality. Sice jich tam není jako blech, ale občas se ukáže, jako když se strejda Pepa objeví na neohlášené návštěvě.

Takže vidíte, ten žralok bílý si fakt umí vybrat, není to žádný troškař.

Kde se dá potápět se žraloky?

Na Filipínách, především na proslulém ostrově Cebu, se s velrybími žraloky potápíte, jako když jdete do sámošky pro rohlíky – je jich tam dost, abyste si vybrali ten největší kus!

Velrybí žralok, to je panečku takový podmořský autobus, ale ne takový ten městský, spíš spíš takový luxusní zájezdový autokar, který si pod vodou pluje bez jízdního řádu a měří si hrdě šest až deset metrů. Představte si to, plave vám před obličejem živá chobotnička na čtyřech kolech, co ani neví, že jste tam. A občas narazíte na kusy, co si pamatují ještě dinosaury, a ty mají klidně i osmnáct metrů. To už je regulérní nákladní vlak, co se mu chce po obědě spát.

Není moc míst na světě, kde byste měli takovou tutovku jako na Filipínách, hlavně teda v Oslob na Cebu. Tady je to tak stoprocentní, že je uvidíte, jako že vám v pondělí ráno zazvoní budík. Oni tam totiž ti krasavci připlouvají jak na zavolanou, prostě si řeknou "dneska je den na selfíčka" a už se valí.

Co byste o těchhle mořských gigantoch měli vědět?

• Žralok velrybí je největší ryba na světě, ne, není to žádná velryba, i když název by napovídal, že si s kytovci dali rande a něco z toho vylezlo. Prostě jen obří ryba s dobrosrdečným kukučem, co by si nejradši povídala o počasí.
• Jejich jídelníček? Žádné dramatické honičky jako v televizi, tihle kluci jsou gurmáni na plankton a drobné rybičky. Filtrují vodu, takže vaše malé ruce nebo nohy je opravdu nezajímají. Jsou to prostě takoví elegantní podvodní vysavače.
• Potápění, nebo šnorchlování? Můžete obojí! Ať už si nasadíte masku a dýchací trubici, nebo se obléknete do neoprenu s bombou, zážitek je to, jako když se vám splní dávný sen o létání, jen pod vodou. A oni si vás kolikrát ani nevšimnou, nebo se tváří, že jste jen další kus bublin.

Pár bodů, na co si dát bacha, abyste si nepřipadali jako vidlák v opeře:

• Nedotýkat se! To je jak s památkami, koukat se smíte, ale šáhnout ne. Oni si plují ve svém tempu, vy v tom svém, ať to vypadá, že jste se potkali náhodou na rohu ulice.
• Neplašit je! Žádné křičení pod vodou (stejně by to nešlo), ani žádné divoké pohyby. Přece nechceme, aby si mysleli, že jsme banda šílenců z povrchu.
• Opalovací krém? Jen ten, co má rád korály a mořský život. Chemie do jejich obýváku nepatří, mají citlivý vkus.
• Místa kromě Oslob: I když Oslob je ta „tutovka“, existují i další lokality jako Donsol (Filipíny), kde je setkání s nimi přirozenější, ale zase to není taková sázka na jistotu. Tam si je musíte „ulovit“ sami, bez krmení, jen s trochou štěstí a dobrým zrakem.

Takže hurá na Filipíny, za velrybími žraloky! Je to zážitek, co vás donutí zapomenout na starosti i na to, že jste si doma zapomněli vypnout žehličku.