Čím je ukončena vyšší odborná škola?

Uf, tak co je ten opravdový konec VOŠky? Výkaz o studiu? Jasně, ten taky, ale… Ne, to není ono. Pamatujete si ten pocit po letech, co se vám vybaví? Já teda ne. To, co si pamatuju, je absolutorium. Bože, ta úleva! Jako by ze mě spadl obrovskej balvan. Všechny ty zkoušky, ta nekonečná práce… A najednou je to pryč. Obhajoba za mnou. A já? Já jsem to dala! Fakt! Pamatuju si, jak mi bušilo srdce, jak se mi třásly ruce. A pak ten pocit… klidu? Štěstí? Nevím, jak to popsat. Prostě… zvládla jsem to. Ten papír, ten diplom, výkaz… to přišlo až potom. Jako taková třešnička na dortu. Ale ten opravdový konec, ta euforie, to bylo absolutorium. Vzpomínám si, jak jsme s kamarádkou, s tou, co jsme spolu probrečely snad každou zkoušku z matiky (a že jich bylo!), šly pak slavit. Dvě piva a půlka pizzy – víc jsme po těch nervy drásajících týdnech nezvládly. A víte co? Stálo to za to. Všechno to úsilí, ty probdělé noci… za tenhle pocit to stálo. Za ten pocit, že jsem to dokázala. Že jsem to dala. A ty papíry? Ty jsou jen… důkazem. Důkazem pro ostatní. Pro mě je důkazem to absolutorium. Ten pocit. A ten mi nikdo nevezme.