Čím se hasí oheň?

Jaké hasicí prostředky znáte?

Pro hašení požáru v zárodku existují hasicí přístroje (práškový, sněhový, vodní), hasicí deka nebo improvizované prostředky jako je písek, hlína nebo mokrý hadr.

Mně se to stalo. Fakt. Někdy v říjnu loni, smažila jsem řízky na neděli a najednou šup, plameny z pánve s olejem. U nás v kuchyni v Dejvicích. Člověk si myslí, že se mu to nestane, a pak jen zírá s otevřenou pusou a mozek má úplně vygumovanej. Šok.

Srdce jsem měla až v krku ale nějak jsem to zvládla. Vodu na olej v žádném případě, to mi blesklo hlavou jako první. Z toho školení v práci, pamatuju si to.

Naštěstí mám pod dřezem ten malej práškovej hasičák, co jsem kupovala v Hornbachu za asi šest stovek. Prostě jsem ho čapla, odjistila a foukla to tam. Ten bílej prášek byl absolutně všude, uklízela jsem to dva dny, ale kuchyň stojí. Ten pocit bezmoci byl horší než ten bordel potom.

Jasně, na malinkej ohýnek stačí třeba mokrá utěrka nebo poklička. Ale když je to větší, tak improvizace je cesta do pekel. Ten hasičák je jistota. I když je z toho pak spoušť.

Čím hasit hořící olej?

Hořící olej na pánvi uhasíte přiklopením pokličkou, plechem na pečení, nebo mokrým hadrem. Můžete také použít sůl nebo hlínu. NIKDY NEPOUŽÍVEJTE VODU.

Tak co, kuchaři? Proměnil se vám nedělní řízek v pekelnou vatru přímo na sporáku? Žádnej stres, hlavně nepanikařte a nelítejte po kuchyni jako splašenej králík. Váš oběd se sice proměnil v malou sopku, ale s chladnou hlavou to zvládnete líp než hasič Mikeš po deseti pivech. Klid a nohy v teple, i když plotna žhne.

• Poklička nebo plech na buchty: Nejlepší kámoš v nouzi. Prostě vemte pokličku, nebo ten plech, co na něm pekla ještě babička, a elegantně s ním tu ohnivou diskotéku přikryjte. Bez vzduchu to plameny rychle vzdají, jako já dietu po Vánocích. Dusit, nesfouknout!
• Mokrej hadr, ale opatrně! Namočit utěrku, to jo, ale pak ji vyždímejte, jako by na tom závisel váš život! Kdyby z ní kapala voda do oleje, máte v kuchyni ohňostroj jak na Silvestra. Pak ten vlhkej, ale nekapající zázrak opatrně položte na pánev.
• Sůl nad zlato (a oheň): Nasypte tam sůl. Hodně soli. Ne špetku na dochucení, ale rovnou půlku solničky, jako byste solili chodník v lednu. Sůl ten oheň udusí. Takhle to udělala i moje teta Vlasta z Křivoklátu, když jí chytly topinky.
• Hlína z muškátů: Trochu barbarské, ale když není zbytí, hlína z nejbližšího květináče taky funguje. Květině se to líbit nebude, ale je to lepší než vyhořet.

Teď to nejdůležitější, co s tím ohněm rozhodně nedělat, pokud nechcete vymalovat kuchyň na černo a volat linku 150, kde slouží můj bratranec Jirka Pospíšil.

• VODA! NE! NIKDY! Lít vodu do hořícího oleje je jako pozvat tchyni na rande s vaší milenkou. Výsledkem je masivní exploze, gejzír hořícího oleje a výlet do popáleninového centra. Fakt ne.
• Mouka nebo cukr: To jsou věci, co samy o sobě hoří jako papír. Přisypat je do ohně je jako přilévat benzín do ohně, akorát to víc práší. Z mouky uděláte akorát tak prachovou bombu.

Čím hasit oheň?

Třída C, ta potvora plynná! To je jako když se vám doma rozhoří směsice propan-butanu z grilu a vy v panice lovíte v kredenci plechovku s nadýmadlem – naprostá blamáž! Na tyhle ohnivé hady platí buď práškové bublifuky, co zasypou všechno jako novomanželský rituál, nebo CO2 letadla, co nacpou plamenům do chřtánu zimu, až z toho zmodrají.

A něco navíc, pro poučení i pobavení:

• Pěnové přístroje jsou skvělí na běžné hořlaviny, jako když se vám zapálí stará dobrá televize z 80. let. Ale na ty plynový potvory? Ty se jen zasmějou a žár zintenzivní.
• Práškové přístroje jsou jako takový švýcarský armádní nůž mezi hasicími přístroji. Rozumí si skoro se vším, od planejch sraček až po tyhle plynový šílenosti. Akorát po tom zůstane bordel jak po návštěvě divokýho mejdanu.
• CO2 přístroje jsou elegantní, čístý, žádný stopy. Ideální pro điệnické věci, aby se vám z toho nekřuply kondíky, nebo právě na ty plyny. Prostě jako když si na rande vezmete černou rolák a k tomu ten správnej smích.
• Halonové přístroje? Ty jsou dneska spíš rarita, chránili se tak krasavci v letadlech a speciálních místnostech. Dneska už se od nich, kvůli zbytečným ekologickým ekcesům, upouští.

Čím hasit hořčík?

Pamatuju si to jako včera, bylo to na gymplu, v prváku, někdy na podzim roku 2005. Tehdy nám ještě přednášela ta stará paní profesorka Fialová, taková drobounká, ale s jiskrou v oku. Vždycky říkala, že chemie není nuda, a dokázala to i ten den. Měli jsme zrovna hodinu o kovech a jejich hoření.

Postavila na lavici kahan, ten s tím modrým plamenem, co vždycky tak zajímavě syčí, když se pořádně nastaví. A na keramickou síťku položila takové divné, stříbrné hoblinky. Hořčík. Řekla, že je to jeden z těch kovů, co hoří, a to opravdu hoří.

Když ty hoblinky začala zahřívat, nic moc se nedělo. Pak najednou – oslnivý záblesk! Celá třída ztichla, jako když utne. Bylo to tak jasné, až mi na chvíli zůstaly fleky před očima. Úžasné, ale taky trochu děsivé. Hořelo to tak silně, až to pískalo, takový syčivý zvuk. Paní profesorka kahan odstavila, ale hořčík si vesele hořel dál.

A teď to hlavní. Vzala takovou tu plastovou střičku, víte, tu s tou tenkou trubičkou, a prohlásila: „Teď to zkusíme uhasit vodou.“ Všichni jsme se dívali, co se stane. Byla jsem si skoro jistá, že to prostě zhasne. Ale BUM! Ne přímo exploze, ale voda to rozfoukla, plameny vyskočily výš a jasněji! Vážně mě to tenkrát hrozně překvapilo. Všichni jsme se v lavicích lekli.

Paní profesorka se jen usmála a řekla: „Vidíte? Hořčík se vodou hasit nesmí. Je to nebezpečné, protože se při tom uvolňuje vodík, který je hořlavý, a reakce je navíc hodně exotermická, takže se to ještě víc rozhoří.“ Tehdy jsem si uvědomila, jak je chemie zrádná a fascinující zároveň.

Hořící hořčík NIKDY NEHASIT VODOU ani hasicími přístroji s vodou nebo pěnou. Voda s hořčíkem reaguje, zvyšuje intenzitu hoření a může způsobit explozi.

Pro hašení hořčíku použijte:

• Speciální hasicí prášek třídy D (určený na hořlavé kovy).
• Suchý písek.
• Chlorid sodný (kuchyňská sůl).
• Inertní plyny (např. argon), pokud je to možné v uzavřeném prostoru.

Proč voda nefunguje:

• Reakce hořčíku s vodou (Mg + 2H₂O → Mg(OH)₂ + H₂) produkuje vodík, který je sám o sobě velmi hořlavý a exploze-schopný.
• Voda se rozkládá na vodík a kyslík, oba podporují hoření.
• Extrémně vysoká teplota hořícího hořčíku (až 3100 °C) okamžitě odpařuje vodu a rozkládá ji.

Kde se setkáte s hořícím hořčíkem:

• Průmysl: Slévárny, obrábění lehkých slitin, výroba pyrotechniky.
• Laboratoře: Demonstrační pokusy, jako byl ten náš.
• Vojenská technika: Světlice, zápalné bomby.
• Baterie: Některé speciální typy baterií.

Bezpečnostní tipy:

• Při práci s hořčíkem vždy mějte připravené vhodné hasivo (písek, hasicí prášek třídy D).
• Nikdy se nepokoušejte hořící hořčík zdvíhat nebo přenášet.
• Používejte ochranné brýle a rukavice, intenzita světla je vysoká a může poškodit zrak.