Co by mělo umět dítě ve 2,5. roku?

No tak, dva a půl roku… to letí, že? Pamatuju si, jak malá Anička, moje neteř, byla v tomhle věku. Co všechno by už podle knížek měla umět? Ježišmarjá, to je informací! Víte, co mě vždycky nejvíc zarazilo? Ta jemná motorika! Navlékání korálků, prý. To teda Anička v tomhle věku ještě fakt nezvládala. Prostrkování provázku, to taky ne. Zrovna si vzpomínám, jak jsem s ní zkoušela navlékat ty velké dřevěné korálky – katastrofa! Smála se, házel je po mně, zkrátka, o navlékání nebyl zájem. Ale víte co? Byla šťastná a to je hlavní, ne?

Pak je tu ta sebeobsluha. Rozepínání knoflíků… no, to se učíme dodneška, i když už je Aničce o dost víc. Kalhoty si oblékla a svlékla? Spíš svlékla, oblékání to byl boj. A věřte mi, to byly ty jednoduché kalhoty s gumou! Takže, podle knížek je tohle prý základ, ale realita je… trošku jiná. Člověk se učí, že? I když je někdy těžký si to připustit. Nebo si to takhle představte: přečetla jsem někde, že průměrné dítě v tomhle věku zná už 200 slov. A Anička? Tak možná 50, co jsem si tak všimla. A co z toho? Uměla se krásně smát, milovala pohádky a měla neskutečnou radost z každé maličkosti.

A ta řeč, chápaní pokynů… Jasně, rozuměla jednoduchým věcem, ale taky si dělala, co chtěla. Samozřejmě, začala si hrát samostatně, to jo. Ale spíš si hrála sama se sebou, než že by si vymýšlela nějaký složitý scénáře. Důležité je si říct, že každé dítě je jiné. Třeba jeden čte už ve třech letech a druhý… no, ten se učí číst až ve škole, a co? Hlavně, že je zdravý a šťastný, ne? Takže klid, maminky a tatínkové! Žádná panika, i když se vám zdá, že vaše dítě zaostává. Vždyť je to individuální, a to je to krásný na tom. Hlavně láska a trpělivost, to je ten nejlepší recept!