Co je emocni inteligence?

Co přesně znamená emoční inteligence a proč je tak důležitá?

Emoční inteligence, to je takové to, když se ráno vzbudíte a cítíte se tak nějak divně. Víš, ten pocit, že něco není úplně OK, ale nevíte co. Co to se mnou vlastně je? Je to v hlavě, nebo v břiše, v srdci?

To je pak ta schopnost, rozluštit ten svůj vnitřní chaos, pojmenovat si to. A to je fakt umění. Jako když jsem jednou v březnu 2022 seděl v kavárně na Letné, stál mě ten kávový filtr 95 korun, a já se tam trápil s pocitem úzkosti. Tohle je pro mě základní sebevnímání.

Protože bez toho, abys vůbec věděl, co se v tobě děje, nemůžeš přece nic dělat. Nemůžeš s tím pracovat, ovlivnit to. Vždyť to je základ, proč je to tak důležité.

Pak je tam ta věc, to se mi stává pořád, že se snažím ty pocity, no, ovládat. Jako když jsem skoro vybuchl na poště, protože tam byla fakt dlouhá fronta a já spěchal. Ale místo toho jsem si řekl 'dobře, tohle teď ne'. To je přesně to sebeovládání.

A ta sebemotivace! To je síla. Když si řeknete, že něco uděláte, i když se vám nechce.

Jako když jsem v lednu 2024 musel vstávat v pět ráno, abych dopsal ten report, co jsem slíbil šéfovi. Nechtělo se mi, ale věděl jsem, že to prostě musím dokončit, protože jsem si to předsevzal, i když venku chumelilo jako blázen.

Empatie, to je těžký. Vždycky jsem si myslel, že chápu lidi, ale pak jsem zjistil, že to je víc než jen poslouchat.

Je to fakt cítit s nimi, jako když má kamarádka problém a vy víte, že se necítí dobře, i když říká, že je OK. Třeba když si jednou v únoru povídala o svém trápení s rodinou, a já jsem to fakt cítil s ní, ne jen poslouchal.

A nakonec, ta sociální kompetence, to je asi všechno dohromady, že? Umět se bavit, řešit konflikty, být prostě s lidmi.

Nedávno, myslím v březnu, jsem řešil jednu neshodu s dodavatelem, a místo křiku jsem se snažil najít společnou řeč. A ejhle, ono to fungovalo. Ušetřilo mi to spoustu energie a možná i nějaké peníze, a kolik přesně, to ani neřešim, hlavně že se to vyřešilo.

Takže proto je to tak důležité, protože to není jen o tobě, ale i o tom, jak se cítíš s ostatními, jak funguješ ve světě. Je to prostě takový ten vnitřní kompas.

Pomůže ti to přežít i v Praze na Smíchově, kde je pořád shon, nebo v té maličké kanceláři, kde musíš vycházet s kolegy, kteří mají úplně jiné nápady než ty.