Co je to exponát?

Co je to exponát: Hodnota a výběr do sbírek

Pochopení toho co je to exponát pomáhá nahlédnout do zákulisí muzejních sbírek a objevovat skryté hodnoty vystavených předmětů. Poznejte překvapivá čísla o tom, kolik sbírkových předmětů zůstává v depozitářích skryto zrakům veřejnosti.

Co je to vlastně exponát?

Exponát je předmět, který je vystaven pro veřejnost, například v muzeu, na výstavě nebo na veletrhu. Může jít o historickou věc, umělecké dílo nebo třeba o vědecký model. Ne každý starý předmět je ale automaticky exponátem.

Většina lidí si myslí, že muzea vezmou cokoliv, co vypadá staře. Ale existuje jeden zcela zásadní faktor, který rozhoduje o tom, co se skutečně dostane do vitríny a co skončí v koši - vysvětlím ho v sekci o výběru předmětů níže. Mnoho z nás má totiž doma domnělé poklady, které instituce paradoxně vůbec nezajímají.

Sám jsem kdysi v technickém muzeu obdivoval historický počítač z devadesátých let, na kterém jsem jako dítě hrál hry. Byla to zvláštní zkušenost. Došlo mi tehdy, že význam slova exponát neurčuje jen stáří. Jde především o informační nebo estetickou hodnotu pro danou výstavu. V průměru tvoří vystavené exponáty jen asi 10 až 15 % celkové sbírky průměrného muze^[1] a. Zbytek leží pečlivě zabalený v depozitářích. To je docela překvapivé číslo. Znamená to, že vidíme jen absolutní špičku ledovce.

Kde všude najdeme exponáty a jak se liší

Existuje několik základních typů institucí a událostí, které příklady exponátů prezentují. Každá z nich má trochu jiný cíl a zaměřuje se na jiný typ návštěvníka.

Klasická muzea a galerie

Zde najdete především historické věci, obrazy, oblečení nebo kostry zvířat. Hlavním cílem je ochrana, uchování pro další generace a vzdělávání. Běžné regionální instituce, jako je třeba Městské muzeum a galerie Dačice, spravují často i přes 30 000 sbírkových předmětů.^[2] Péče o ně vyžaduje obrovské úsilí. Kurátoři musí hlídat specifickou teplotu, vlhkost a množství dopadajícího světla, aby se křehké materiály nerozpadly.

Vědecká a interaktivní centra

V těchto moderních zařízeních platí pravidlo dotýkat se povoleno. Místo zaprášených váz zde najdete stroje, fyzikální modely a hlavolamy, které si můžete sami vyzkoušet. Z interakce se stává hlavní vzdělávací nástroj. Interaktivní expozice zvyšují dobu, kterou průměrný návštěvník stráví u jednoho exponátu, zhruba o 20 až 50 %. Lidé se prostě raději učí tím, že něco dělají, než jen pouhým čtením dlouhých popisků. ^[3]

Veletrhy a komerční výstavy

Ne každý exponát v muzeu musí zůstat navždy. Na veletrzích jsou exponáty nové výrobky, prototypy aut nebo inovativní stroje, které firmy ukazují lidem a potenciálním investorům. Tyto výstavy jsou krátkodobé. Jsou hlučné. Jsou plné energie. Cílem zde není ochrana historie, ale prodej budoucnosti.

Jak se obyčejná věc stane exponátem?

Tento proces je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Běžná rada zní, že stačí najít něco starého na půdě a muzeum vám utrhne ruce. Kéž by to byla pravda. V realitě - a to potvrzují všichni zkušení kurátoři - instituce odmítají obrovské množství nabízených předmětů.

Zde je ten klíčový faktor, který jsem zmínil na začátku: chybějící kontext a příběh. Starý hrneček po babičce nemá hodnotu exponátu, pokud nevíme, kdo z něj pil, při jaké historické události se používal, nebo pokud neukazuje typický design určité krátké éry. Bez ověřitelného příběhů je to jen staré nádobí. Muzea nehledají staré věci. Hledají nositele historické paměti.

Srovnání: Klasický vs. Interaktivní exponát

Klasický muzejní exponát

Pouze vizuální, předmět je typicky chráněn za bezpečnostním sklem.

Vysoká historická hodnota, vyžaduje kvalitní textový popis nebo výklad průvodce.

Vysoké počáteční náklady na restaurování, následně vyžaduje stabilní mikroklima.

Ochrana originálu a zachování kulturního dědictví pro budoucí generace.

Interaktivní exponát (Doporučeno pro děti)

Hmatová a fyzická, vyžaduje aktivní zapojení a manipulaci od návštěvníka.

Okamžitá zpětná vazba, princip pokus-omyl učí návštěvníky bez nutnosti dlouhého čtení.

Extrémně vysoké průběžné náklady kvůli neustálému opotřebení a nutnosti oprav.

Vysvětlit fyzikální, biologický nebo technologický jev prostřednictvím praxe.

Příběh jednoho psacího stroje z Brna

Petr, středoškolský učitel dějepisu z Brna, chtěl místnímu regionálnímu muzeu darovat starý psací stroj Consul z padesátých let. Našel ho při vyklízení půdy po dědečkovi a byl přesvědčený, že to bude skvělý exponát.

Muzeum ho ale zpočátku zdvořile odmítlo. Měli už ve sbírce tři naprosto stejné modely a nepotřebovali další kus, který by jen zabíral cenné místo v depozitáři. Petr byl zklamaný a uvažoval, že těžký stroj prostě odveze do sběrného dvora.

Těsně před vyhozením si ale všiml vyrytého jména a data na spodní straně šasi. Zjistil, že stroj patřil významnému místnímu disidentovi, který na něm po nocích přepisoval zakázané samizdaty. S tímto novým, pečlivě doloženým příběhem kontaktoval kurátora znovu.

Dnes je tento konkrétní psací stroj ústředním exponátem výstavy o moderních dějinách města. Návštěvnost expozice stoupla o 25 % během prvního měsíce, protože lidé chtěli vidět předmět, který má tak silný a hmatatelný lokální příběh.