Co psát do deníku asistenta pedagoga?

No, tak jo, deník asistenta pedagoga... to je věc! Jak to udělat, aby to nebylo jenom suchý odškrtávání úkolů? Vždyť jde o víc, no ne? Já si pamatuju, jak jsem poprvé dostala deník a hned jsem měla blok. Co tam mám vlastně psát? Aby to k něčemu bylo?

Takže, co by v takovým deníku asistenta pedagoga nemělo chybět? Hmmm... Určitě, a to říkám z vlastní zkušenosti, úspěchy. To je totiž strašně důležitý. Co se nám povedlo? A víte co? I maličkosti se počítají. Třeba, že se malej Honzík poprvé usmál, když jsem mu pomáhala s písmenkama. Nebo že se mi podařilo uklidnit Marušku, když měla záchvat vzteku. Prostě cokoliv, co se povedlo. Je to taková vzpruha, když to pak člověk čte, že jo?

Pak, samozřejmě, jsou tu výzvy. Co se nepovedlo? Co nešlo? A proč? Nebojte se bejt upřímní, fakt. Třeba, mně se jednou stalo, že jsem si myslela, že vím, jak na Pepíka s tou matematikou, ale on vůbec nereagoval. A víte proč? Protože jsem na něj šla moc rychle. Měla jsem zpomalit. Takže, poučení pro příště – zpomalit! A to je důležitý si zapsat.

Zlepšení. V čem se chci zdokonalit? To je super otázka! Já třeba chci líp komunikovat s rodiči. Někdy mi to prostě nejde. A jak to zlepšit? No, třeba si přečtu nějaký články o komunikaci, nebo se zeptám zkušenější kolegyně. Jo, a taky se chci naučit líp pracovat s těma novýma tabletama ve třídě. Vždyť jsou mi zatím na nic!

Zaměření. Na co se chci víc soustředit? Třeba na to, aby se děti cítily v bezpečí. Nebo aby se nebály ptát. Nebo aby se nebály chybovat. Prostě, co je pro mě nejdůležitější. A víte co? Někdy stačí jenom víc naslouchat. Fakt jo.

No a nakonec cíle. Čeho chci v práci dosáhnout? Abysme třeba s Anežkou zvládli číst první slabiky do konce měsíce? Nebo abysme s klukama zlepšili spolupráci při hrách? Něco konkrétního, co se dá měřit. A když se to povede, tak je to fakt super pocit!

Takže, to je asi tak všechno. Hlavně, ať je ten deník VÁŠ. Ať je to místo, kam si můžete postěžovat, pochválit se, zamyslet se. Prostě, ať vám to k něčemu je. Protože, jak říkám, jde o víc, než jenom o odškrtávání úkolů. A to si, myslím, zasloužíme. No ne?