Co znamená internátní školu?

Internátní škola... Co si pod tím mám jako představit? No, upřímně, je to pro mě taková... směsice pocitů. V hlavě se mi mísí představy o partě kámošů na život a na smrt, o učení, které nikdy nekončí (no, skoro), a takovém tom pocitu sounáležitosti, jako když jsi v nějakém tajném klubu. Chápete?

Ale zároveň... uff. Ta představa, že bych byla pryč od rodiny, od domova... A co teprve ta atmosféra! Vždyť to znáte z filmů – chladné chodby, přísní učitelé, všichni v uniformách... brrr. Jak kdybych měla žít v muzeu. Nebo spíš v kasárnách?

Vážně, trochu mi to nahání hrůzu. Jako by to byla taková... dvousečná zbraň. Jasně, může to z tebe udělat drsňáka, co zvládne všechno. Ale co když to ve mně zadupe všechno originální? Co když se stanu jen dalším kolečkem v soukolí?

Vzpomínám si, jak mi kamarádka vyprávěla o svém bratranci. Ten byl na internátě a říkal, že to bylo nejlepší období jeho života. Prý se tam naučil spoustu věcí, nejen ve škole. Získal tam sebevědomí, samostatnost... Ale pak je tu zase teta, co vyprávěla o nějaké internátní škole, kde děti byly fakt nešťastné. Prý tam měli šikanu a nikdo se o ně nestaral. No, nevím... je to těžký. Asi záleží na konkrétní škole, ne? A taky na povaze. Někdo to zvládne levou zadní a pro někoho to může být peklo.