Co znamená slovo destrukce?

Co vlastně znamená destrukce? To slovo… mrazí mě. Není to jenom takové obyčejné “zničení”, víte? Pro mě je to… mnohem víc. Je to děsivý, pomalý rozklad, jako když sledujete, jak se stará, krásná budova propadá sama do sebe, cihla po cihle. Pamatuju si, jak jsem jednou viděla starý mlýn u babičky, ten úplně chátral. Byl to strašný pohled, ta elegance v tom rozkladu… a zároveň tolik smutku.

Destrukce, to není jenom zbourání domu. Je to i rozpad vztahu, víte? Ta prázdnota, co po něm zbude… to je jako vytrhaná kapitola z života, kterou už nikdy nevrátíte zpátky. Prožívala jsem to sama, ta bolest… nepopsatelná. Jako by se mi kus duše utrhl. A to vám řeknu, že se od té doby bojím, co všechno se ještě může rozpadnout.

A pak je tu destrukce lidské psychiky… to je snad to nejhorší. Slyšela jsem o studii, prý skoro třetina lidí zažije v životě nějakou vážnou psychickou krizi. Třetina! To je strašné číslo, na to se nedá jenom tak mávnout rukou. Vidím to na lidech kolem, na kamarádech, a je mi z toho… fakt zle. Ten vnitřní boj, ten rozklad osobnosti… to je neviditelná, ale o to strašnější destrukce.

Zůstane po tom všem jen prach? Zůstane jen prázdnota? To je otázka, která mi pořád vrtá hlavou. A děsí mě ta definitivní ztráta. Ta bezmocnost… prostě hrozná. Možná je to i naivní, ale já věřím, že se dá i z toho nejhoršího zmaru postavit a něco nového vybudovat. Ale to už je jiný příběh.