Jak fungují ligy v Duolingu?

Ty jo, ty ligy v Duolingu, no… ze začátku? Nadšení! Pamatuju si, jak jsem se úplně žrala tím, abych se dostala do diamantové ligy. Fakt, euforie! Jako fakt, vidět, jak se posouváš nahoru, jak ti naskakujou body… Je to strašně návykový, víte? Jako droga. Chvíli jsem si připadala jak taková… no, závislá na bodech. 😅 Učila jsem se španělsky a najednou jsem trávila víc času klikáním v aplikaci, než abych se doopravdy snažila rozumět tomu, co se učím. Trochu zvrhlý, co? Nebo spíš dost…

Vzpomínám si, jak jsem jednou jela vlakem a celou cestu se jen honila za body, ani jsem se nepodívala z okna. Přitom ta krajina byla nádherná! 🤦‍♀️ A co mi z toho zbylo? No, nic moc… Možná pár slovíček navíc, ale žádný skutečný pokrok v mluvení. A pak jsem si řekla: „Hele, tohle je blbost!“ Učení by měla být radost, ne stres!

Teď se na to dívám jinak. Ligy beru spíš s rezervou. Jasně, je fajn vidět, že nejsem úplně poslední, ale už se tím netrápím. Důležitější je pro mě, abych se doopravdy něco naučila, rozumíte? Abych si pak v tý Španělsku mohla dát kafe a pokecat s místníma. A ne abych jen sbírala virtuální trofeje. 🤷‍♀️ A co vy? Jak to máte s těma ligama? Zažili jste něco podobného? Máte nějaký tip, jak se z tohohle bodovacího šílenství nezbláznit? Podělte se! 😊