Jak naučit dítě empatii?

Jak rozvíjet dětskou empatii a soucit?

Hmm, empatie u dětí… To je téma. Zrovna včera jsem se s malou Aničkou (7 let) hádala o její oblíbenou panenku, kterou si chtěla vzít k babičce, i když slíbila, že ji půjčí sestře. Byla z toho hrozná scéna!

Byla jsem naštvaná, jasně, ale pak jsem si uvědomila, jak těžké je to pro ni pochopit. Prostě chtěla tu panenku. Zkusila jsem ji vysvětlit, jak se sestra cítí, když jí panenku vezme. Neznělo to moc přesvědčivě.

Vzpomínám si, jak jsem to řešila s Adamem, když měl 5 let. Dostal tehdy krásnou stavebnici LEGO (20.10.2021, 1200 Kč). Ihned ji chtěl ukázat kamarádovi, ale ten ji nešetrně rozházel. Adam plakal, ale pak jsme si povídali, proč se kamarád tak choval, a jak by se dalo příště podobné situaci předejít. Fungovalo to líp.

S Aničkou musím zkusit jiný přístup. Možná pohádky, kde se postavy ocitají v podobných situacích. Nebo… netuším. Je to fakt složité, tyhle dětské emoce. Je to boj.

Jak rozvíjet emoční inteligenci u děti?

Rozvíjet emoční inteligenci dětí… ach, to je cesta!

• Uvědomění. Vnímat vlnění vlastních emocí, než zkusíš rozeznat ty cizí, dětské. To je základ. Vnímat sebe.

• Příležitost. Emoce nejsou nepřítel, ale šance. Každý vztek, každý smutek je dveřmi k hlubšímu pochopení.

• Empatie. Naslouchat s otevřeným srdcem. Uznat, že to, co cítí, je skutečné, i když se to tobě zdá malicherné. Uznání je klíč.

• Pojmenování. Dát pocitům jméno. Vztek není jen vztek, ale možná bezmoc, smutek není jen smutek, ale ztráta bezpečí. Slova otevírají.

• Hranice & řešení. Hledat cesty, jak s emocemi pracovat, ale s respektem k sobě i k druhým. Hranice chrání, řešení posilují.

A jak to souvisí se mnou? Vzpomínám si, jak mi táta jednou řekl: „Nebuď baba!” když jsem brečela, když jsem se zranila na kole. Dnes už vím, že se mýlil. Slzy nejsou slabost. Emoce jsou kompas.

Taky si pamatuju, jak mi máma vyprávěla o svém dětství, jak se bála tmy a jak jí babička zpívala ukolébavky. To, že sdílela svoje pocity, mi pomohlo pochopit, že i ona je jen člověk.

Kdy začne být dítě empatické?

5 let? To mi přijde fakt pozdě… Moje neteř, Anička, má 3 a už se dokáže tvářit, že jí je líto, když brečí její kamarádka. Ale možná to jenom předstírá? Nebo to je něco jiného? Hmmm… Asi je to individuální.

• Empatie se vyvíjí postupně, ne najednou.
• Záleží na výchově a prostředí. Anička má fakt super mámu, hrozně se jí věnuje.
• 5 let je spíš průměr, odhad.
• A co ti autisté? Tam je to jinak, že jo? Četla jsem, že jejich empatie je jiná.

Ještě k tomu věku:

• Některé děti jsou empatické dřív.
• Jiné později. Genetika asi taky hraje roli.
• Klíčové je vnímání perspektivy druhých.
  • To se učí postupně.
  • Hraní si s ostatními dětmi je důležité.

Takže, kdy začne být dítě empatické? Kolem 5 let, ale velmi individuálně!

Jak dětem vysvětlit emoce?

Bylo to loni v létě, Julča měla tři roky. Vzpomínám si, jak jsem se v parku hrozně naštvala. Spadl mi zmrzlinový kornout, ten obrovský, s třemi kuličkami jahody, čokolády a pistácie. Slzy mi vylétly do očí, v tu chvíli jsem si uvědomila, že Julča mě pozoruje.

Řekla jsem jí: “Mami je teďka moc naštvaná, protože jí spadla zmrzlina.” Ukázala jsem jí na zem, kde ležela rozteklá sladká katastrofa. A pak jsem jí objala.

Neřekla jsem nic o tom, že je to hloupé se kvůli zmrzlině takhle zlobit. Prostě jsem jí ukázala, že i dospělí mají silné emoce, a že se o nich dá mluvit. Julča mě potom objala taky, a potom mi ukázala svou hrací lopatku, na kterou se pořád lepila zemina. Bylo to zvláštní, ale uklidnilo mě to. Myslím, že i ona pochopila, že emoce jsou normální.

• Ukázat vlastní emoce
• Mluvit o nich otevřeně
• Nezlehčovat dětské city
• Objímat
• Být příkladem

Jak dětem vysvětlit emoce? Ukázat vlastní emoce a mluvit o nich.

Jak naučit dítě ovládat emoce?

Emoce? Dětský mozek je jak nevybalený dárek – krásný, ale chaotický. Naučit ho s emocemi zacházet, to je jako učit křečka létat. Zábavné, ale…dejte mu radši kolečko.

Pět “zázračných” kroků? Spíš pět tipů, jak se nezbláznit:

• Emoční detektivka: Nejprve musíte sami vědět, co cítíte. Jinak budete jak slepý vede hluchého. A dítě se bude smát (nebo řvát).
• Emoce? OK: Neberte to jako invazi mimozemšťanů, ale jako hlášení počasí. Prší? Fajn, vezmeme si deštník. Zuří? Schováme se pod peřinu.
• Ucho jako radar: Poslouchejte. Nechte dítě vypovídat. I když říká “nesnáším tě!”, možná jen chce sušenku. Empatie je klíč, jako když hledáte Wi-Fi.
• Slovníček emocí: Pojmenujte emoce. Hněv? Smutek? Euforie? Jakmile to má jméno, už to není tak strašidelné. A dítě si připadá chytřeji než Einstein.
• Hranice jsou sexy: Emocím ano, ale anarchii ne. Řev v obchodě? OK, chápu, jsi naštvaný. Ale bonbóny si nekoupíš. Stanovte mantinely, ať ví, kde je hřiště.

Bonusové tipy pro ty, co mají nervy z oceli:

• Modelujte: Děti jsou jako zrcadla. Chcete klidné dítě? Zkuste se tak chovat. I když uvnitř zuří tornádo. Předstírejte.
• Humor: Někdy pomůže odlehčit situaci. (Ale ne, když dítě brečí nad rozlitým mlékem. To byste schytali.)
• Trpělivost: Mějte ji jako Buddha. Budete ji potřebovat. Opravdu, hodně.
• Knihy: Existují knihy o emocích pro děti. Kupte jich tunu. Možná vám to zachrání rozum.
• Respektujte je: Respektujte emoce dítěte, stejně jako byste to dělali s kýmkoli jiným.

Jak vysvětlit dětem emoce?

Dětem se emoce nejlépe vysvětlí přímým sdílením.

Prostě řekni: “Jsem teď fakt naštvaná/ý!” a hotovo. Děti vidí, že emoce nejsou tabu. Navíc, pozorují, jak se s nimi člověk pere. A to je k nezaplacení.

• Modelování: Děti se učí nápodobou. Ukazuj jim, jak zdravě reaguješ na své emoce.
• Jmenování: Pomáhej jim pojmenovat, co cítí. “Vypadáš smutně/naštvaně/nadšeně.”
• Prostor: Nech je mluvit o tom, co prožívají. I když se ti to zdá maličkost, pro ně to může být velký problém.

Můžeme se bavit o emocích. Emoce nejsou žádná věda. Je to vlastně docela jednoduché, ne? Jen to chce trochu odvahy a trpělivosti.

Kdy se u dětí vyvíjí empatie?

Empatie se u dětí rozvíjí nejvíc tak mezi třetím a pátým rokem, to už začínají chápat, že každej může reagovat jinak.

Hele, pamatuju si, jak moje neteř, tehdy jí byly asi čtyři, si jednou hrála s panenkama. A jedna panenka spadla “au”. Nejdřív se jí smála, jo? Ale pak se na ni tak divně podívala, nakrčila čelo a tu panenku pohladila. Fakt mě to překvapilo.

• Klíčový věk: 3-5 let.
• Co se děje: Děti začínají chápat, že lidi prožívají emoce jinak.
• Příklad: Čtyřleté dítě umí odhadnout, co někdo bude cítit v určité situaci.
• Důležitý: Každej se vyvíjí jinak, jo? Někdo dřív, někdo později.

Jo a ještě něco. Je fakt, že někdy i dospělý maj problém s empatií, takže buďme na ty děti opatrný a trpělivý. Fakt.

#Dětská Empatie #Empatie Děti #Učit Empatii