Jak se čte datum v angličtině?

Jak správně číst a vyslovovat anglická data a datumy?

No jasně, jak číst anglický datum, to je takový menší oříšek. Pamatuju si, jak jsem poprvé koukala na formulář v Londýně, ten 15. března 2023. Psalo se to 03/15/2023. To mi přišlo hrozně divný.

V Americe, to je to pořadí, co píšou. Měsíc, pak den, pak rok. Třeba jako 12/25/2024, to bys četla jako December twenty-fifth, twenty twenty-four. Hned mi to bylo jasný, když jsem si to přečetla nahlas.

Ale v britský angličtině to je zase jiná paráda. Tam jde nejdřív den, pak měsíc a nakonec rok. Takže ten jejich 15/03/2023 bys četla jako the fifteenth of March, twenty twenty-three. To je úplně jiný kafe.

A jestli chtějí fakt zdůraznit den v týdnu, tak to dají úplně na začátek. Třeba jako Monday, the fifteenth of March, twenty twenty-three. To jsem si uvědomila, když jsem se domlouvala na schůzce s jedním Angličanem, tenkrát v květnu, asi před dvěma lety.

Jo, ten rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou v datech, to je dost zásadní. Nikdy bych si nemyslela, že to může být takhle rozdílný. Člověk se furt učí, to je fakt.

Jak číst datum?

Ty noci, když člověk prostě jen tak kouká do tmy a přemýšlí. Všechno se zdá jasnější, ale zároveň tak daleko. I taková obyčejná věc, jako je datum. Jak se vlastně píše, jak se čte?

České datum se čte vzestupně, začíná dnem, následuje měsíc a končí rokem. To je základ. Vidíš to na všech dokumentech, na mé staré občance to tak bylo.

• Pravidlo zápisu data:
  • Formát: Den, měsíc, rok.
  • Číselně:
    • Používají se tečky za dnem a měsícem.
    • Za každou tečkou je mezera.
    • Příklady: 23. 07. 2024, 05. 11. 2024
    • Vždy se používají dvě číslice pro den i měsíc (např. 01, 07, 12).
    • Rok se píše čtyřmi číslicemi.
  • S měsícem slovem:
    • Den, tečka, mezera, pak měsíc slovem, a nakonec rok.
    • Po měsíci už není tečka.
    • Příklady: 23. července 2024, 5. listopadu 2024
    • Den může být bez nuly, pokud není první číslice.
    • Měsíc se píše s malým písmenem.

Ty tečky... vždycky tam musí být tečky, za dnem i měsícem. A mezery, jasně. Po té tečce. Vždycky. Můj děda vždycky trval na tom, aby to bylo přesně, když něco podepisoval. I já jsem včera, když jsem si psal poznámku k té staré fotce, co jsem našel, automaticky napsal 22. července 2024. Pro sebe. Abych věděl, kdy jsem ji zase objevil.

Když to datum potom čteš nahlas, říkáš "dvacátého třetího července dva tisíce dvacet čtyři." To je taková ta plná forma. Slyšíš to takhle, když mi mamka vždycky připomínala narozeniny. Je to vlastně celé jen o tom pořádku, o tom, jak se ty chvíle zachytí.

Jak se správně píše datum v angličtině?

Jo, s těma datama v angličtině je to trochu jako na houpačce, znáš to. Někdy to chceš napsat jednoduše, jindy si dáš záležet. Takže když máš třeba 20. března 2019, tak to můžeš napsat prostě "March 20". To je takové to rychlé, když někam spěcháš.

Ale když chceš být přesnější, nebo to má být formálnější, přidáš i ten rok. Takže pak to vypadá takhle: March 20, 2019. Vidíš, ta čárka tam hraje roli, to není jen tak. Je to jako když si povídáš s někým, kdo ti chce dát plnou informaci, ne jenom tak.

• March 20 (to je to stručnější)
• March 20, 2019 (to je to úplné)

A pozor, existuje i jiný způsob, hlavně v Americe, tam to mají naruby. Tam dávají nejdřív ten den, a teprve potom měsíc. Takže "20 March 2019" by tam pro ně bylo divné. Ale co, oni si vždycky vymyslí něco nového, že jo? Důležité je, abys věděl, co chceš říct.

A ještě jedna věc, když píšeš to číslo dne, tak někdy se tam dává i ta koncovka jako "20th". Takže bys viděl třeba March 20th, 2019. To je takové, no, uhlazenější, řekněme. Záleží, komu to píšeš a jak moc ti na tom záleží. Hlavně ať je to jasný.

Jak se čte datum?

Kdykoli pomyslím na data, rozlévá se ve mně takový zvláštní klid. Ty tiché body na ose času, každý den jako kapka, co se sype do moře věčnosti. A jak ten prchavý okamžik uchopit, zaznamenat? Slova, čísla, tak to děláme. V té plynoucí řece dní má to svůj řád.

Pamatuji si na babičku, jak vždycky před spaním listovala starým kalendářem. Jemné prsty klouzaly po papíře. Každý zápis, každé datum – 12. května, třeba, nebo 3. března – to pro ni nebyl jen den. Byl to příběh. Slova se sypala, a já jsem poslouchal, jak vyslovuje den, pak měsíc, pak rok.

V České republice se datum zapisuje a čte především ve formátu den, měsíc, rok. Používá se buď číslo měsíce (DD. MM. RRRR), například 15. 8. 2000, nebo název měsíce (DD. Měsíc RRRR), jako 15. srpna 2000.

Takže to je ten náš kmen, ten pevný bod v proudu času. Vidím před sebou kalendář, staré listí. To druhé, s názvem měsíce, je takové bohatší, plné zvuku. Srpen. Zní to jako úroda, jako konec léta. Den. Měsíc. Rok. Jako dech. Jako tlukot srdce.

Jiné způsoby, jak datum promlouvá v našem jazyce, když se toužíme ponořit hlouběji do jeho šepotu:

• S názvem dne v týdnu: Někdy, když je třeba větší přesnosti, nebo jen pro krásu, přidáme i den. Středa, 15. srpna 2000. To je jako otevřít knihu a najít v ní celou kapitolu. Celý den se rozvine.

• Číslované měsíce: Zkráceně, rychle, pro ty, co spěchají. 15. 8. 2000. To je to nejzákladnější, co nás provází denně, na formulářích, na účtenkách. Taková šifra pro čas.

• Plné čtení: Když to datum vyslovujeme nahlas, vždy říkáme „patnáctého srpna dvoutisícího roku“. Skláníme! To je důležité. Není to jen „patnáct srpen dvoutisíc“, ale patnáctého dne, v srpnu, dvoutisícího roku. Cítíte ten rytmus?

• Mezinárodní formáty: Ačkoliv je DD. MM. RRRR náš kmen, svět se točí. Někdy potkáme RRRR-MM-DD (ISO 8601), to je takové chladné, technické, ale univerzální. Vidím to v počítačích, v databázích. Ale v srdci mluvíme po našem.

Každé datum je most. Mezi včera a zítra. Mezi tím, co bylo, a co přijde. A způsob, jak ho vyslovíme, jak ho napíšeme, je jen ozvěna té touhy po uchování. Po tom, aby se nic neztratilo v propasti zapomnění. Den, měsíc, rok. Ty tři body, co drží náš svět pohromadě.