Jak se pozná sloveso?

Jak se pozná sloveso: Více než jenom “děj”

Sloveso. Základní stavební kámen každé věty, popisující děj, stav, či změnu. Většina z nás si ho představí jako slovo označující akci – běhání, skákání, psaní. Ale definice “děj” je příliš úzká a neobsahuje všechny nuance. Jak tedy sloveso spolehlivě poznáme?

Základním vodítkem je časování. Sloveso se mění podle času, způsobu a rodu. Zkusme si to ukázat na slovese “psát”:

• Přítomný čas: píši, píšeš, píše, píšeme, píšete, píší
• Minulý čas: psal jsem, psal jsi, psal, psali jsme, psali jste, psali
• Budoucí čas: budu psát, budeš psát, bude psát…

Vidíte tu změnu? To je klíčový znak slovesa. Podstatná jména, přídavná jména ani příslovce se takhle nemění.

Dále sloveso často, ale ne vždy, tvoří jádro přísudek. Přísudek je to, co říkáme o podmětu věty. Ve větě “Pes štěká,” je “štěká” přísudek a zároveň sloveso. Věta “Pes je hravý” má sice přísudek “je hravý”, ale sloveso je jen “je”. Zde vidíme, že sloveso může být i krátké a zdánlivě nenápadné.

Další pomůcka je otázka “co dělá?”. Tato otázka ale nefunguje vždy spolehlivě. Funguje u sloves označujících akci (“Co dělá pes? Štěká.”), ale ne u sloves vyjadřujících stav (“Pes je štěňátko.” – zde otázka “Co dělá?” nedává smysl). Lepší otázkou by bylo “V jakém je stavu?”.

Slovesa vyjadřují nejenom děje, ale i stavy a změny:

• Děj: běhám, maluji, zpívám
• Stav: jsem, existuji, zdá se
• Změna: rostu, stárnu, měním se

Pro konečnou jistotu se můžeme obrátit na slovník. Vždy se v něm dozvíme, jakou slovní druhou má dané slovo.

Shrnutí: I když slovesa nejčastěji vyjadřují děje, nejspolehlivější způsob, jak je poznat, je jejich schopnost časování. Pomoci mohou i otázky, které upřesňují děj, stav, nebo změnu, a samozřejmě slovník. Nezapomínejme, že i zdánlivě krátké spojky typu “je”, “byl”, “bude” jsou slovesa, která popisují stav bytí.