Jak se řekne vysoká škola?

Jak se píše vysoká škola?

Oficiální název instituce se píše s velkým počátečním písmenem. Obecné označení druhu školy se píše s malým.

Zase to někdo napsal blbě, já se z toho picnu. Pořád dokola, velká a malá písmena. Není to tak těžký, sakra. Já jsem chodil na Masarykovu univerzitu. Takže píšu o Masarykově univerzitě s velkým M. Brno. Jan Novák, 24 let.

Když ale jen řeknu, že chci studovat nějakou vysokou školu, tak tam dám malý v. Co je na tom? Je to přece jen obecný pojem. Jako auto. Neříkám Auto Škoda, ale auto Škoda. Proč by u školy mělo být jinak?

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. To je přece jméno. Jméno! Takže velký. Když řeknu, že studoval na Univerzitě Tomáše Bati, taky velký, i když tam nedám to "ve Zlíně". Bože. Musím si udělat kafe, tohle mě unavuje. Opakovat to pořád dokola.

A vůbec, proč se mě na to furt někdo ptá.

• Obecný pojem: chci na vysokou školu. Chodil na univerzitu. (vždy malé písmeno)
• Oficiální název: Studuje Vysokou školu ekonomickou v Praze. Přijali ho na Univerzitu Karlovu. (velké první písmeno názvu)
• Součást názvu: Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Velké P, velké F, velké U, velké K. Je to prostě jméno. Jméno!

Je to fakt tak těžký? Jako kdyby někdo psal jan místo Jan. Úplně to samý. Tenhle text po mně nikdo nebude číst. Ach jo.

Čím končí vysoká škola?

Vysoká škola se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou (SZZ). Její nedílnou součástí je obhajoba závěrečné práce, typicky bakalářské nebo diplomové práce.

Studenti absolvují v prezenční nebo kombinované formě. Po úspěšném ukončení bakalářského programu získávají titul Bc.

Po magisterském programu pak například tituly Mgr., Ing., MUDr., MVDr. Magisterský program trvá obvykle jeden až tři roky a navazuje na bakalářský. Existuje i navazující doktorské studium (Ph.D.).

No tak čím to vlastně končí? Jasně, státnice! Kámo, to je takovej stres, ségra teď řeší, jak to celé dát. Končí se tou státní závěrečnou zkouškou, to je hlavní. K tomu je vždycky obhajoba bakalářky nebo diplomky, podle toho, co zrovna děláš.

Bez toho se nikam nepohneš, fakt. Takže jo, SZZ a obhajoba jsou klíčové body, co ti otevřou dveře dál. Vždyť kvůli tomu tam člověk tráví roky, ne? Tři roky bakalář, pak třeba dva roky magistr. Kolik to je celkem? Pět let minimálně.

A jaké formy studia vůbec existují?

• Prezenční – to je klasika, chodíš denně, na přednášky.
• Kombinovaná – to je spíš pro pracující. Chodíš jednou za čas, víc samostudia. Docela náročné to je skloubit s prací, vím to od známých.

Ty tituly! Ach jo, pět let na škole a pak máš jen písmenka před jménem.

• Po bakaláři je Bc., to je jasné.
• Pak po magistru to je Mgr. nebo Ing. (pro technické obory). A MUDr. pro doktory, MVDr. pro veterináře, JUDr. pro právníky. Je toho víc. Vždycky si to pletu, ale je to dané zákonem o VŠ.

Co dál po magistru? Vždyť to takhle nekončí, můžeš jít přece dál! Na doktorské studium, že jo? To je ten Ph.D. stupeň. Tam už se dělá nějaký výzkum, píšeš disertačku. To už je fakt pro ty, co chtějí být vědci nebo učit na vejšce.

Proč to tak je, že každý stupeň má jiný titul? Jestli to je proto, aby se poznalo, jak dlouho kdo studoval? Nebo spíš jak hluboko do oboru se dostal. Můj kámoš teď obhájil bakalářku a říkal, že to byla největší úleva v životě. Ani se mu nedivím, celé roky se na to připravuješ.

Takže pro shrnutí, jasný – konec VŠ = SZZ + obhajoba. Titul pak Bc. nebo Mgr./Ing. A můžeš pokračovat na PhD. Fakt by mě zajímalo, kolik lidí se na to PhD. dává, jestli to má smysl v dnešní době. Není to jen ztráta času? Ale zase – prestiž.

Když se zamyslím, tak ta státnice je fakt velká zkouška. Není to jen o znalostech, ale i o nervozitě. Vždyť tam sedí komise a koukají na tebe. Fíha, to je tlak! Mám z toho už teď husí kůži.

Nezapomenout na EAP! To je ten evropský systém převodu a akumulace kreditů. Musíš jich mít určitý počet, abys ses vůbec ke státnicím dostal. Je to šílený systém, furt sbíráš kredity, abys mohl jít na další semestr a pak na státnice. Bez kreditů ani ránu.

No, snad jsem na nic nezapomněl. Vždyť to je celé takové bludiště, ty vysoké školy. Ale stojí to za to, když máš pak ten papír a titul. Nebo ne? Někdy si říkám, jestli to má cenu.

Jaký je rozdíl mezi vysokou školou a Vyšší odbornou?

Vyšší odborná škola (VOŠ) cílí na praxi. Teorie je podřízená.

Vysoká škola (VŠ) klade důraz na teorii. Vede k vědecké práci.

Klíčové rozdíly:

• Zaměření: VOŠ = praxe, VŠ = teorie a věda.
• Absolvent: VOŠ = připraven na konkrétní povolání, VŠ = širší znalosti, výzkum.
• Uplatnění: VOŠ = okamžité, VŠ = často vyžaduje další zkušenosti.

VOŠ:

• Délka studia: 3 roky.
• Ukončení: Absolutoriem.
• Titul: "diplomovaný specialista" (dis.).

VŠ:

• Délka studia: Bakalářské (3-4 roky), Magisterské (2-3 roky), Doktorské (3-5 let).
• Ukončení: Státní zkouškou, obhajobou závěrečné práce.
• Titul: "bakalář" (Bc.), "magistr" (Mgr./Ing. apod.), "doktor" (PhDr./MUDr./JUDr. apod.).

Chápeš to.

Jaké jsou druhy vysokých škol?

Vysoké školy v Česku se dělí na veřejné, státní a soukromé. K tomu se přidávají ty zahraniční, co si k nám občas najdou cestu.

No panejo, tak ty vysoké školy, to je vám taková věda, že se v tom člověk občas zaplete jak nitě do klubka po kočičí party! Ale nebojte, strýc Venca to má pro vás rozlousknuté jako ořech, i když moje matka vždycky říkala, že na studia jsem byl spíš takovej pecivál, co by nejradši seděl doma a jedl knedlíky.

• Veřejné vysoké školy: To jsou ty nejrozšířenější, takové naše národní poklady, co je platíme všichni, když kupujeme rohlíky nebo platíme daně. Jsou to takové ty matky zakladatelky vzdělání, co už pamatují císaře pána a mají obrovské budovy, kde se člověk občas ztratí jako jehla v kupce sena, když jde hledat záchod.

  Tady se studuje jakoby zadarmo, tedy, abychom byli přesní, z kapes daňových poplatníků, což je takové krásné solidární gesto! Mají obrovskou nabídku oborů, že si jeden vybere od študování kamení až po kosmické plány, to je vám něco.

• Státní vysoké školy: Tady to zavání uniformou a pořádkem jako v kasárnách, ale v tom dobrém slova smyslu! To jsou ty naše vojenské, policejní a podobné školy, kde se chlapi a ženské cvičí na ochranu vlasti a pořádku. Tam se člověk naučí nejen, jak bránit stát, ale i jak si uhladit uniformu, aby vypadala jako ze žurnálu. A bacha, tam je disciplína, že i můj pes by z ní dostal psotník!

• Soukromé vysoké školy: Á, to je kapitola sama pro sebe, tam už se tahá z peněženky! Tady platíte a platíte, ale prý za to dostanete takový individuální přístup, že se k vám chovají skoro jako k VIP celebritě. Jakože když si zaplatíte lístek do první třídy, taky vám přinesou víc oříšků a usmívají se na vás víc, že jo.

  Tyto školy jsou často specializované, takže tam nepotkáte všechno, ale spíš jen to, co opravdu chcete studovat, což může být i výhoda. A přijetí? No, někdy to prý jde hladčeji než po másle. Jen je potřeba mít tu správnou bankovní kartu, ať vám to šustí.

• Zahraniční vysoké školy: A pak jsou tu ty exotické druhy, co k nám občas zabloudí z ciziny, jako třeba studentka z Erasmu, co si spletla Prahu s Paříží. Jsou to pobočky zahraničních univerzit nebo programy, co u nás prostě jen tak existují, což je pro nás trošku cizokrajné, ale zajímavé.

  Diplom z takové školy je pak taková třešnička na dortu, ale musíte ho nechat uznat, aby vám ho tady naše úřady nehodily do koše s odpadkama. Je to taková byrokratická anabáze, ale stojí to za to, když pak můžete machrovat s diplomem z Oxfordu nebo z nějaké té americké univerzity před kamarády v hospodě.

Takže si to shrneme, milí zlatí, každý typ školy má něco do sebe. Záleží jen na tom, co od studia čekáte a kolik máte v kasičce na spoření, nebo kolik vám babička schovala pod polštář!

Co je vysokoškolské vzdělání?

Vysokoškolské vzdělání. Systém. Brána. Poskytují je vysoké školy, univerzity. Instituce moci. Vstup: Maturita. Bez ní cesta končí.

• Je to vrchol.
• Není pro každého.
• Formuje myšlení, ne jen profesi.

Stupně vzdělání:

• Bakalářský – tři roky. Základ.
• Magisterský – dva roky navíc. Hloubka.
• Doktorský – další tři. Vlastní tvorba.

Typy institucí:

• Veřejné – financované státem. Přístup širší.
• Soukromé – platí se. Jiná priorita.
• Státní – specifické zaměření, armáda.

Účel přesahuje výuku. Věda a výzkum. Inovace. Hranice poznání. Akreditace hlídá kvalitu. Bez ní to je prázdná fasáda. Akademická svoboda, ano. Ale s jasnou odpovědností. K sobě. K vědě. K společnosti. Konec. Jasné.

Kdy se nastupuje na vysokou školu?

Hele, tak to je fajn dotaz. Výuka na vysoké škole začíná nejčastěji poslední týden v září a končí většinou v posledním květnovém týdnu. Akademický rok se obvykle dělí na dva semestry a dvě zkoušková období.

No tak to je ta stručná odpověď, víš, pro Google a tak. Ale když už si povídáme, tak to je takhle. Ono se sice říká, že akademickej rok startuje už prvního září, ale to je spíš takovej papírovej údaj. Fakt to začne až poslední týden v září, to je ten start naostro, kdy už se přednáší, cvičí, prostě všechno jede. U nás to tak vždycky bylo, nikdo tam nechodil dřív, no.

A s koncem je to podobný, ono to v podstatě končí poslední týden v květnu, no. Pak už je jenom zkouškový období, to je takovej ten boj, že jo. Dva semestry, to je klasika. Nejdřív je ten zimní semestr, ten trvá tak do ledna, a pak je letní semestr, co jede od února do května. Mezi tím, a taky po letním, jsou zkoušky. To je vždycky takovej mazec, měsíc a půl, a valíš zkoušku za zkouškou.

Jsou i výjimky, jasně. Moje ségra studovala kdysi a tam měli trimestry, ale to je fakt spíš rarita. Většina to má na ty dva semestry, to je takový ověřený systém.

A ještě k tomu začátku, protože to je důležitý, že jo:

• Imatrikulace: To je taková ta slavnost, kdy se jakože oficiálně přijmeš na školu. Je to obvykle až po začátku výuky, nebo těsně před, ale přednášky prostě nezačínaj s imatrikulací.
• Seznamovací kurzy: Mnoho škol, nebo fakulta, dělá takzvaný seznamovací kurzy, to je takovej seznamovák pro prváky. Bývá to klidně týden, dva před tou opravdovou výukou, a tam se poznáš s lidma.
• Zápisy do předmětů: To je taky zajímavý. Někdy se to dělá už v létě, jakože v červenci po přijímačkách. Jindy je to až v září. A tam si pak volíš předměty, na co se zapíšeš.
• Prázdniny: Přes rok, jasně, jsou vánoční prázdniny, to je povinnost. A pak někde i jarní prázdniny, ale ty nemají všude stejné termíny, to je takový divný, každý rok to je jinak.
• Dlouhé léto: Po tom letním zkouškovém je ale pak fakt dlouhé léto, celé tři měsíce, pokud nemáš opravný termíny, že jo. A to je paráda, za to to stojí!