Jak se správně oslovuje?

Víte, jak je hrozně důležitý první dojem? No a ten se často odvíjí od takový blbosti, jako je oslovení. Fakt! Kolikrát už se mi stalo, že jsem někoho oslovila jen “paní” a cítila jsem se trapně… Jako bych jí dávala najevo, že je mi jedno, kdo je. A co si budem povídat, komu by to bylo příjemný, že?

Správně by to mělo bejt jasný: neznámý chlap je “pane” a neznámá ženská “paní”. Ale ruku na srdce, kdo si dneska pamatuje jména? Já teda ne vždycky. Snažím se, fakt se snažím! Protože když se s někým bavím podruhý a oslovím ho jménem – třeba “Dobrý den, paní Novotná” – je to hnedka jiná. Úplně cítím, jak se ten člověk uvolní. A já taky! Je to takový… osobnější, milejší, no prostě lepší. Vzpomeňte si, jak vám je, když si někdo nepamatuje vaše jméno. Není to nic moc, co?

Pamatuju si, jak jsem jednou potkala paní učitelku ze základky. Bylo to roky potom, co jsem skončila školu, a já si prostě nemohla vzpomenout na její jméno! Jen jsem vykoktala “Dobrý den… paní…” a cítila jsem se hrozně. Ona se na mě usmála, ale v očích měla takový ten… no, chápete. Od tý doby se snažím jména fakt zapamatovat. Je to maličkost, ale pro ten druhýho to může znamenat hodně. Co myslíte?