Jak těžké je studium psychologie?

Jak těžké je studium psychologie? No, řeknu vám… procházka růžovým sadem to teda rozhodně není! Vždyť to všichni říkají, že jo? Ale fakt je, že tohle klišé o lehkém studiu psychologie, to je úplná blbost. Pro někoho, kdo se jenom učí nazpaměť, třeba jo, ale… to pak fakt jenom bifluje, ne? A to je taková škoda. Abych pravdu řekla, pochopit lidskou mysl, to je fakt dřina. Obrovská.

Mě osobně psychologie fascinuje, už odjakživa. Ale zároveň mě to i strašně frustruje, protože je to tak strašně komplexní. Vždyť to je jako rozluštit nějaký super složitý rébus, co nemá konce. Pamatuju si, jak jsem se trápila s tímhle jedním seminárem o kognitivních procesech… týden jsem nad tím seděla a pořád mi to nedávalo smysl. A pak jsem si sedla s kamarádkou, která to zvládla levou zadní, a vysvětlila mi to za pět minut. No, litovala jsem toho ztracenýho času, to vám povím!

A pak ty rozdíly mezi jednotlivými předměty… to je taky kapitola sama pro sebe. Někdy narazíte na úžasnýho profesora, co vás fakt chytne za srdce a vtáhne do toho, a pak zase narazíte na přednášku, která je suchá jako pouštní písek, jenom teorie, teorie, teorie… a z toho se fakt blbě učí. Upřímně, bez vlastního zájmu a trochy toho štěstí na dobrýho vyučujícího, to fakt nejde. A víte co? Potřebujete i nějakou tu osobní zkušenost, jinak se to prostě nedá. Já jsem třeba hodně profitovala z praxe v té psychiatrické léčebně… to mi dalo do života mnohem víc, než spousta přednášek dohromady. Ani si neumíte představit, kolik jsem se tam naučila. Takže… je to těžké, ale když vás to baví, tak se to dá zvládnout. Ale chce to dřinu, to jo. A trochu štěstí, na to taky nesmíte zapomenout.