Jakou úroveň AJ mám s maturitou?

Jaký stupeň angličtiny je maturita?

Maturita z angličtiny: A2-B2. Obvykle B1 (SERR, od 2011).

• A2: Zvládání základů. Porozumění jednoduchým frázím.
• B1: Běžná komunikace. Zvládání jednoduchých textů.
• B2: Samostatné používání jazyka. Schopnost argumentace.

SERR (Společný evropský referenční rámec pro jazyky) definuje jazykové úrovně. Cílem je sjednocení hodnocení. Maturita odráží nabyté dovednosti. Realita může být odlišná. Hodně záleží na studentovi, učitelovi a škole. Systém není dokonalý.

B1 je standard. B2 je ambice. A2 je zklamání. Nic víc. Nic míň.

Jaký stupeň angličtiny je maturita?

Maturita z angličtiny? No, to je taková jazyková loterie! Řekl bych, že je to něco mezi turistou, co si objedná kafe, a Shakespearem po lobotomii. Ale vážně:

• Oficiálně se po maturitě z angličtiny (od roku 2011) pohybuješ někde mezi A2 a B2. Takže jsi takový B1 standard. No, B1... to je úroveň, kdy už se domluvíš, že chceš pivo, ale ne už, že chceš filozofovat o smyslu života s místním hospodským.

• Je to taková ta úroveň, kdy ti v restauraci nerozumí, ale ty se stejně domníváš, že jsi jim to vysvětlil geniálně. Prostě beginner expert.

• SERR, to je taková ta zkratka, co ji používají učitelé angličtiny, aby se cítili důležitě. Ve skutečnosti to znamená Společný evropský referenční rámec pro jazyky, což je taková jazyková tabulka, aby se lidi hádali, kdo má lepší angličtinu.

• Nejdůležitější: hlavně se nenech otrávit! I s B1 se dá cestovat, flirtovat (nebo alespoň se o to pokoušet) a sledovat americké filmy s titulky. A to je, přátelé, k nezaplacení!

Co je angličtina B1?

B1 je jakoby přechod, taková mezihra.

• Vyjadřuješ se: Čas? Všechny. Minulost, teď, co bude. Prostě mluvíš.
• Rozumíš: Když se baví, tak se chytáš. Nepotřebuješ tlumočníka.
• Píšeš: Už ne jenom krátký zprávy, ale i něco delšího, třeba o tom, co se ti honí hlavou.
• Filmy: Můžeš koukat na filmy v originále a celkem chápat, o co jde. I když občas něco uteče.
• Diskuze: Dokážeš se bavit o spoustě věcí, ne jenom o počasí.
• Začátečník to není, to je jasný.
• Mírně pokročilý, někde jsem to četla.
• Jo, B1 je prostě když už něco umíš.
• Řekla bych, že B1 je prostě pohoda.

Co je lepší, B1 nebo B2?

Lepší je B2. Ale záleží, co s tím jazykem chceš dělat.

• B1 je fajn pro dovolenou a běžné pokecání, ale pro práci nebo studium v zahraničí to chce většinou víc.
• B2 už otevírá dveře – rozumíš složitějším textům, vyjádříš se plynuleji.

Je to trochu jako s rychlostí auta. S 50 km/h se taky někam dostaneš, ale po dálnici to není zrovna ideál.

A víš, že jazyková úroveň je taková spirála? Nikdy nejsi úplně hotov. Neustále se učíš nová slovíčka, fráze, vnímáš kulturní kontext. Já třeba občas koukám na britské detektivky jenom proto, abych si poslechl ten jejich humor. „Bloody hell!“ se hodí vždycky.

Doplňující info:

• Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR): To je ta tabulka s úrovněmi A1 až C2. Vyvinula ji Rada Evropy.
• Různé testy: TOEFL, IELTS, Cambridge exams – všechny ověřují tvoji úroveň. Liší se formátem a tím, co se v nich testuje.
• Sebehodnocení: Zkus si projít popisky jednotlivých úrovní na webu Evropské komise. Docela dobře si otestuješ, kam se řadíš.

Co znamená úroveň B2?

B2... to je ten moment, kdy už s tím jazykem tak nějak žiješ.

• Rozumíš v podstatě všemu.
• Můžeš se hádat, diskutovat... o čemkoliv.
• Používáš slova, co dávaj smysl v kontextu.
• Už nemáš problém s abstraktníma věcma.
• Dokážeš si stát za svým.

Jo, B2. Středně pokročilej, říkaj... ale to slovo "středně" je takový... prázdný.

Víš, pamatuju si, když jsem poprvý slyšel mluvit rodilýho mluvčího tak, že jsem fakt rozuměl. Byl to Ir v Dublinu. Měl jsem pocit, jako bych konečně otevřel dveře do jinýho světa. Už ne jenom slovíčka a gramatika, ale myšlenky.

Co je angličtina B2?

Angličtina B2? To je... taková ta hranice, kdy už fakt dáváš anglicky, ne jenom přežíváš. Rozumíš filmům, kecáš s lidma, a už tě tak moc nestresuje, že se spleteš.

Vzpomínám si, jak jsem se kdysi na tu B2 hrozně upínal... jakoby to byl nějakej svatej grál.

• Rozumíš skoro všemu: filmy, podcasty, i když mluví rychlejc.
• Kecáš: umíš se domluvit skoro na cokoliv, i když občas hledáš slova. To je normálka, že jo.
• Píšeš: maily, zprávy, už to není taková křeč.
• Práce: rozumíš meetingům, dokumentům, prezentacím.
• Cestování: domluvíš se, zeptáš se na cestu, objednáš jídlo.

Dřív, když jsem něco nevěděl, hned jsem googlil. Teď už spíš zkusím vyjádřit to jinak, obejít to. Což je asi, hm, asi důležitější, než mít slovíčka na všechno. Víš jak.