Kdo platí školní obědy?

Takže, kdo vlastně platí ty školní obědy? To je otázka, co? Vždycky jsem si říkala, že těch dvacet korun na stravenku, co dáme s manželem za kluka, to je fakt málo, ne? Jenom suroviny, prý. Dvacet korun! Na co z toho teda vlastně uvaří? Na bramborovou kaši s trochou kmínu? Asi jo, protože to bych jinak nepochopila.

Ale pak jsem se dozvěděla, že to není tak jednoduché. Že zbytek, tedy všechno kolem – platy kuchařek, údržba jídelny, energie, to všechno… to jde z rozpočtu školy. Z dotací, z peněz, co dostane škola od města, nebo od státu. Pěkně zamotané, viďte? Pamatuju si, jak jsem si jednou povídala s paní učitelkou, úžasnou ženou, co má na starost třetí třídu, a ona říkala, že se jim letos museli uskromnit. Že jim seškrtali peníze na opravu střechy a část šla na jídlo. No, představte si to – střecha teče, ale obědy musí být.

Dvacet korun na suroviny… A kolik je pak ve skutečnosti ten oběd na hlavu? Sto korun? Dvě stě? Kdybych měla spočítat, co všechno to zahrnuje, asi bych se zbláznila. A co teprve ty školy, co nemají štěstí na dotace? Co dělají? Asi se musí hodně snažit, aby jim to vystačilo. A to je smutné, že se o tohle všechno takhle musí bojovat. Vždyť jde o děti. O to, aby byly najedené a měly sílu se učit.