Kdo přivezl brambory do Čech?

Kdo přivezl brambory jako první do českých zemí?

Víš, někdy tak přemýšlím nad jídlem a nedá mi to spát. Třeba nad bramborama. Ty jsou prostě základ, že jo, ale nikdy mě nenapadlo, odkud se tu vůbec vzaly. Přijde mi to tak samozřejmé, jako bychom je tu měli odjakživa.

Fakt jsem to musela zjistit. Jako když jsem jednou, bylo to v létě 14. srpna asi pět let zpátky, vařila bramborový salát k obědu, v hlavě mi šrotovalo, kde je ti naši předkové poprvé viděli. Můj děda říkal, že bez brambor by nebyl život, a já mu tehdy vážně věřila, to je prostě kus historie.

A tak jsem se ponořila do historie, jako bych hledala poklad. Představ si, až kolem roku 1740 pruský král Bedřich I. Veliký ten význam brambor fakt pochopil. A nařídil, aby se pěstovaly v Prusku. To je šílený, jak jeden člověk dokáže ovlivnit celou kuchyni, nemyslíš.

A k nám, do českých zemí, se tyhle brambory vlastně přikutálely z Braniborska. Odtud, z Braniborska, máme i ten název – brambory. Žádný složitosti. Mě to teda překvapilo, protože jsem si myslela, že to je nějaký starý slovanský jméno.

Ještě si vybavuju, jak jsem loni 10. října byla v Telči. V jedné malé restauraci tam měli luxusní pečené brambory s rozmarýnem za 165 korun. Byly tak úžasné, že jsem si v tu chvíli představila, jak asi chutnaly těm lidem, co je viděli poprvé. Ti museli být paf z té chuti, když je měli správně připravené, to je tak důležité.

Kdo přivezl první brambory?

První brambory přivezl do Evropy v roce 1565 po španělské dobytí Jižní Ameriky. Později je do Anglie dopravil mořeplavec Francis Drake.

Pamatuješ, jak jsme loni v srpnu jeli na tu chalupu k Brnu? Dělali jsme tam ty pečený brambory v popelu, fakt to bylo super, a strejda pořád říkal, jak to dřív neměli a jak to je zázrak.

Mě to tehdy nějak chytlo. Jsem si pak doma večer googlil, odkud ty naše milované brambory vlastně jsou. A teda, překvapení, původně jsou z Jižní Ameriky, z Peru. Fakt si představ, tam někde v Andách, už před čtyřmi, pěti tisíci lety je jedli. Neuvěřitelný, co?

Fakt to mění pohled na takovou obyčejnou věc. Přišly k nám, do Evropy, vlastně až celkem pozdě. Bylo to někdy v roce 1565, jako dárek pro španělského krále Filipa II. No jo, dobyvatelé.

A pak je do Anglie přivezl ten Francis Drake. To si pamatuju z dějepisu, jak o něm vždycky mluvili, o tom korzárovi. Naše babička vždycky říkala, že brambory, to je zlato. A víš co? Po tom, co jsem si to všechno přečetl, tak s ní naprosto souhlasím. Od malý hlízy v horách až po základní jídlo skoro všude na světě.

• Původ a raná historie brambor:

  • Domovina: Jižní Amerika, konkrétně Andské regiony dnešního Peru a Bolívie.
  • Stáří: Kultivovány a konzumovány domorodými obyvateli, jako byli Inkové, už před 4 až 5 tisíci lety.
  • Význam: Sloužily jako základní potravina a byly klíčové pro přežití v drsném vysokohorském klimatu. Inkové je dokonce sušili a skladovali pro horší časy (tzv. chuño).

• Cesta brambor do Evropy a jejich šíření:

  • První příchod:Rok 1565, do Španělska, jako dar španělskému králi Filipovi II. od dobyvatelů, kteří se vraceli z Nového světa.
  • Počáteční reakce: Zpočátku pěstovány spíše jako okrasná rostlina nebo kuriozita v botanických zahradách. Lidé nevěděli, jak je správně připravovat, a občas jedli jedovaté listy nebo plody nad zemí.
  • Popularizace v Anglii: Pomohl s ní Francis Drake, který je přivezl do Anglie kolem roku 1586.
  • Postupné přijetí: Trvalo desítky let, než se brambory staly běžnou potravinou. V některých zemích se setkaly s odporem a pověrami, protože rostly pod zemí a byly považovány za „ďáblovu zeleninu“.
  • Klíčové postavy: Ve Francii je pomohl popularizovat lékárník a agronom Antoine-Augustin Parmentier v 18. století.

• Globální dopad a význam:

  • Konec hladomorů: Brambory se staly klíčovou plodinou v Evropě, pomohly nakrmit rychle rostoucí populaci a významně přispěly k potlačení hladomorů v 17. a 18. století.
  • Výživová hodnota: Jsou ceněny pro svůj obsah vitamínu C, draslíku a dalších minerálů.
  • Dnes: Patří mezi tři nejdůležitější potravinářské plodiny na světě (po rýži a pšenici).

Kdy přivezli brambory do Evropy?

Brambory dorazily do Evropy v druhé polovině 16. století.

To je takové široké, "druhá polovina 16. století"... Kdo ví, co se tehdy dělo. Kolik to je let zpátky? Pamatuju si to ze školy, ale tak přesně to už nevím. Asi to bylo postupně, žejo? Přivezli to někde do Španělska, a pak se to plížilo dál. Měl jsem si to někam poznamenat přesně.

A trvalo to přes 200 let, než je lidi začali jíst! Dvě stě let! Nechápu, fakt. Proč? Protože rostly v zemi? Lidi je zpočátku odmítali jako jídlo. Co si mysleli? Že je to jed? Že je to divný? To je tak typický pro lidi, všechno nové je špatně. Prý se báli, že z toho budou mít malomocenství, haha.

Nejdřív to bylo krmivo pro zvířata. Prostě pro prasata, že? Jsem si tím skoro jistý. Můj děda vždycky říkal "brambory pro svině", ale to už bylo v jiným kontextu. Ale fakt to tak bylo. Úplně to vidím, jak to někdo hodí prasatům a lidi si na to ani nesáhnou.

Co je nakonec donutilo? Války, hlad, to je vždycky ta nejlepší motivace, žejo. Když nemáš co jíst, tak vezmeš zavděk čímkoliv. Takže ty krize, ty to nakoply. A pak se to rozšířilo. Takže ty války a hlad byly klíčové. Vždycky to tak je.

Tady jsou ty hlavní důvody, proč se brambory nakonec rozšířily, i když to tak dlouho trvalo:

• Hladomory: Když nebylo co jíst, brambory byly prostě záchrana. Snadno se pěstovaly i v horších podmínkách.
• Války: Ničily úrodu, narušovaly zásobování, a brambory byly odolné. Třeba Sedmiletá válka v 18. století. To je hodně pozdě.
• Neúrody obilí: Občas se prostě neurodilo obilí, pak museli hledat alternativy. A brambory byly prostě tam.
• Osvícení monarchové: Někteří panovníci, jako třeba Fridrich Veliký v Prusku nebo Marie Terezie v Habsburské monarchii, si uvědomili jejich potenciál a nařídili je pěstovat. Prý někde i pod trestem. Což je docela drsný, že?

Jsem zvědavý, kdo je vlastně přivezl do Evropy. Pamatuju si na Francisco Pizarro, který je viděl v Peru. A pak Sir Walter Raleigh se s nimi spojuje, že je přivezl do Anglie. Ale tam to asi bylo taky spíš pro okrasu. Prý je měli jen v botanických zahradách. Lidi jsou zvláštní.

Kdo objevil brambory?

Takže brambory. Kdo to vlastně vymyslel? Všichni říkaj Kolumbus, co jo? Ale to je blbost. On nic. Jeho parta až později, někdy v půlce 1500, dovezla tyhle kouzelný hlízy do Španělska. Asi ze starýho kontinentu, co tam objevil. Zajímavý, že jo?

• Kryštof Kolumbus brambory nedovezl. Fakt.
• Dopraveno do Španělska až po něm. Kolem roku 1550.
• Původ – Nový svět.

Mě to taky docela překvapilo. Myslel jsem, že Kolumbus, jasně. Ale ne. Vždycky se najde někdo další, kdo dokončí práci. Jako s těma bramborama. Co ještě s nima? Kde všude je pěstovali? A jak se jim říkalo dřív? Asi něco jako "zlaté jablko", ne? Nebo "zemní hruška"? Musím si to zjistit. Možná to bude zajímavější, než se zdá.

• Původní název? Zkoumám.
• První rozšíření? Španělsko, pak Evropa.
• Důležitost v kuchyni? Obrovská. Hlavní jídlo pro hodně lidí.

Je to fakt divný, jak se někdy myslí, že jeden člověk za všechno může. Ale většinou je to týmová práce. Nebo prostě jenom další lidé po něm. To je život. A brambory.

Jak se brambory dostaly do Evropy?

Brambory dorazily do Evropy v první polovině 16. století.Přinesli je Španělé po dobytí říše Inků a anglický korzár Francis Drake.Evropané na ně zpočátku pohlíželi s nedůvěrou.

Myšlenka se vznáší nad oceánem, daleko, tam kde slunce líbá vysoké Andy. Tam, kde půda, temná a bohatá, skrývala poklad, skromný a hluboký. Šestnácté století, první dech, lodě španělské, plné zlata a touhy. Dobytí, stín padá na říši Inků. A s ním, v tichém úkrytu, připlouvá něco nového, něco, co změní svět.

Ta zemité srdce, ty brambory. Z hlubin Jižní Ameriky, z těch divokých končin, kde stály vesnice na svazích. V té první polovině šestnáctého věku, to bylo. Nejen španělské lodě, těžce naložené poklady, přinesly je. Ale i Francis Drake, ten námořník, ten objevitel, s větrem v plachtách, s příběhy ve tváři. On také přivezl ten divný plod.

A my, Evropané, ach, naše oči, plné starých obav, plné nedůvěry. Co to je? Ten podivný kořen, co roste pod zemí? Nejedli jsme ho. Zpočátku, velká nedůvěra, ano, ta tíha pochybností se vznášela ve vzduchu. Byl to strach z neznáma, z něčeho tak odlišného od našeho obilí, od našeho chleba. Trvalo to dlouho, velmi dlouho.

Doplňující historické souvislosti:

• Kolébka původu:

  • Brambory pocházejí z vysokých hor And v Jižní Americe, především z oblastí dnešního Peru a Bolívie.
  • Byly pěstovány původními obyvateli – především Inky – po tisíce let před příchodem Evropanů, jako základní plodina jejich stravy.
  • Název „papa“ v kečuánštině (jazyk Inků) odkazuje na hlízu.

• Cesty do Evropy:

  • Španělská cesta: První zmínky o bramborách se objevují v zápisech španělských dobyvatelů z let 1537–1542, zejména od Gonzala Jiméneze de Quesady, který je objevil v dnešní Kolumbii.
    • Do Španělska se dostaly pravděpodobně kolem roku 1570, kde byly nejprve pěstovány v klášterních zahradách a dokonce podávány pacientům v nemocnicích v Seville jako krmivo.
  • Drakeova cesta: Anglický korzár a objevitel Francis Drake je přivezl do Anglie buď po své cestě kolem světa (1577–1580), nebo během expedice do Karibiku v letech 1585–1586. Sir Walter Raleigh se poté zasloužil o jejich širší propagaci v Irsku a Anglii.

• Důvody počáteční nedůvěry v Evropě:

  • Podzemní růst: To, že hlízy rostly pod zemí, bylo považováno za nečisté nebo dokonce spojené s ďáblem.
  • Toxicita: Brambory patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae), kam patří i mnoho jedovatých rostlin (např. rulík zlomocný). Lidé zpočátku nevěděli, že konzumovat se mají hlízy, nikoliv jedovaté plody (bobule), které se tvoří nad zemí.
  • Neznalost přípravy: Chyběla znalost správné úpravy, což vedlo k hořkosti nebo otravám.
  • Využití: Nejprve byly pěstovány spíše jako okrasné rostliny nebo krmivo pro zvířata.

• Postupné přijetí a popularizace:

  • V Irsku se staly klíčovou plodinou pro chudé vrstvy obyvatelstva.
  • Ve Francii významně přispěl k jejich přijetí lékárník Antoine-Augustin Parmentier, který za vlády Ludvíka XVI. brambory propagoval jako zdroj potravy.
  • V Prusku nařizoval pěstování brambor dokonce Fridrich II. Veliký, aby zabránil hladomoru.
  • Díky svým výživovým hodnotám a snadnému pěstování se staly klíčovou plodinou v boji proti hladomorům napříč Evropou.