Kdy se píše krátká a kdy dlouhá pomlčka?

Krátká versus dlouhá pomlčka: Jednoduché pravidlo pro čistý text

V češtině se pomlčky zdánlivě dělí na krátké a dlouhé. Mnozí však tápají, kdy použít kterou. Pravda je však mnohem jednodušší: v drtivé většině případů se používá pouze krátká pomlčka. Rozdíl mezi krátkou a dlouhou pomlčkou je v podstatě pouze typografický – délka znaku – a nemá žádný zásadní významový dopad. Dlouhá pomlčka, mnohdy značená jako em pomlčka (v angličtině “em dash”), se v češtině běžně nepoužívá a její užívání není jednotně kodifikováno. Její používání je spíše záležitostí stylistické volby, která se v různých textech liší.

Namísto zdlouhavého rozebírání hypotetických situací, kdy by se mohla dlouhá pomlčka použít, se zaměřme na praktické využití krátké pomlčky. Ta plní v češtině jasně definované funkce:

• Označení rozsahu čísel: Například stránky 15–20, rok 1989–1990, teplota 20–25 °C.
• Spojení slov nebo slovních spojení: Krátká pomlčka spojuje slova s významem spojení, například česko-slovenský, německo-francouzská, světově-známý. V těchto případech se jedná o tzv. spojovníky, které jsou typograficky krátkou pomlčkou.
• Výčet: Může nahradit spojku “a” ve výčtech, například červená, modrá, zelená.
• Vyjádření přerušení řeči: Přerušení v řeči, ale i v psaném textu, které se ale dnes častěji nahrazuje třemi tečkami (…).
• Dodatečné informace: Krátká pomlčka v závorkách může sloužit k objasnění, doplňující informaci, či dodatečnému komentáři.

Shrnutí: Pokud si nejste jisti, jakou pomlčku použít, použijte vždy krátkou. Je univerzální, jasně definovaná a její použití zaručuje srozumitelný a čistý text. Dlouhá pomlčka v češtině neplní žádnou nezastupitelnou funkci, a její používání spíše matou než pomáhá. Zbavte se zbytečných komplikací a držte se prostého a účinného řešení – krátké pomlčky.