Kdy se píše malé a kdy velké písmeno?

Pravidla pro psaní velkých a malých písmen?

No, víš co? Psaní velkých písmen... To je taková věda.

Začíná to jednoduše, velký písmeno na startu věty, jasný jak facka. A zbytek malým, chápeš? Ale to by bylo moc lehký, né?

Pak jsou tu jména, ty mršky. Třeba "Petra" – vždycky velký P. A víš co? Vzpomínám si, jak mi babička, ta stará pedantka, vždycky říkala: "Pamätaj, dieťa, mená píšeme s veľkým písmom!" A měla pravdu, ta moje babča.

Jo a ještě něco! Názvy měst, zemí, firem... Prostě všechno, co má svůj specifický název. To se velkejch písmen neboj. I když se někdy zamotám, přísahám. Nedávno jsem psala email a totálně jsem zvojtila název jedný firmy, no hrůza. Ale co už, stane se. Je to boj, ale dá se to zvládnout, věř mi.

Kdy se píše velké písmeno vám?

Vám, Tvé – velké písmeno vyjadřuje respekt. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV to potvrzuje. Používá se v dopisech.

• Kdy: vždy v písemné komunikaci, kde cítíš potřebu zdůraznit úctu.
• Pro koho: jednotlivci, skupině, firmě. Nezáleží na počtu.
• Proč: zdvořilost, respekt. Jde o gesto. Ne o pravidlo vytesané do kamene.

Alternativy? Záleží na tobě. Někdy je malým písmenem víc.

Kdy se píše malé písmeno?

Takže, kdy se píše to malý písmenko? No, to je jak s počasím – zdánlivě jednoduchý, ale občas to pěkně zavaří mozkový závity.

• Na začátku věty se zásadně huláká velkým písmenem! Jako když trumpetista spustí sólo na plný pecky. Zbytek kapely už jede potichu, rozumíš, malý písmenka.
• U ostatních slov? Vesměs malejma! Ale pozor, to je jako s babkou a vnoučatama – vždycky se najde nějakej uličník, co vybočuje. Třeba vlastní jména – to je jiná písnička!

A teď trochu šťavnatější info, protože s tím psaním to je jak s vařením guláše:

• Vlastní jména (Karel, Praha, Google) si velký písmeno vyžadujou, jako by to byly celebrity na červenym koberci.
• Začátky přímé řeči: "No tohle!" zvolala babička a už se sypala moudra.
• Názvy institucí: Ministerstvo pro místní rozvoj – to si o velký písmeno přímo říká!
• Názvy svátků: Vánoce, Velikonoce – to je jasný, ne?

Takže jo, pamatuj si, malý písmeno je fajn, ale občas mu prostě musíš dát vale a vytasit se s tím velkým! A když už jsi v tom, tak si přečti něco o rozdílu mezi i/y, to je taky pěknej oříšek.

Kdy se píšou malá a velká písmena?

Jé, to je jak z páté třídy! Ale jo, pamatuju, jak jsem se s tím taky prala.

No, hele, stručně: Začátek věty vždycky velké písmeno. A taky vlastní jména – to je jasný.

Jo, a pak si vzpomínám na ty kroužky češtiny s paní Novákovou, uf. Tam nám to cpala do hlavy furt dokola. Ještě teď slyším to její: "Začátek věty! Vlastní jména! Chápete to už konečně?!" Bylo to peklo, ale aspoň jsem se to naučila. A teď už to píšu automaticky, většinou. Občas se ale ještě chytnu, haha.

Co si pamatuju?

• Začátek věty = Velké písmeno (to je základ)
• Vlastní jména = Velké písmeno (osoby, místa, organizace... všechno)
• Občas jsou výjimky, ale to už je vyšší dívčí, že jo.

Jo, a ještě detail:

• Křestní jména a příjmení se píšou s velkým. Např. Jana Nováková
• Názvy měst a obcí s velkým. Např. Praha, Brno
• Státy a kontinenty taky s velkým. Např. Česká republika, Evropa
• Názvy řek, hor, pohoří. Např. Vltava, Sněžka, Krkonoše

A když si fakt nevím rady, tak si to radši hodím do Googlu. Nikdo není dokonalej, že jo.