Kolik lidí se dostane na DAMU?

Kolik lidí berou na vše?

"Na VŠE, konkrétně na Fakultu mezinárodních vztahů, se každý rok hlásí zhruba tisícovka uchazečů, ale na všechna místa se jich dostane jen asi polovina. Takže když se řekne 'na vše', tak se to týká zhruba 640 až 880 míst, což je víc než dost na to, aby se tam pár snílků o světové diplomacii i pár budoucích obchodníků s nemovitostmi, co si to popletli, vměstnalo."

Doplňující informace, aneb co se děje za těmi čísly:

• Přihlášek je víc než míst: To je jasný jak facka. Ale kolik těch fack, to je otázka! V roce 2022 se přihlásilo 1204 lidí na zhruba 837 míst. To už je skoro jako soutěž v tom, kdo si líp připraví svačinu na přijímačky.

• Meziroční výkyvy: Rok od roku se čísla trochu liší. V roce 2020 to bylo trochu "nabito" s 922 přihlášenými na 641 míst. Kdo nestihl, měl smůlu.

• Přípravné kurzy jsou král: Víte, jak se říká, že štěstí přeje připraveným? Na VŠE to platí dvojnásob. Někteří se připravují s takovou vervou, že už si pomalu píšou diplomku o tom, jak se dostat na VŠE.

• Kdo se nedostane, nesmutní (asi): Většinou se uchazeči hlásí na víc škol. Takže když to nevyjde na FMV, tak se možná objeví s úsměvem na jiné fakultě nebo jiné škole. Smutek se transformuje v nové plány, jako když včera nebyla tvoje oblíbená pizza a dneska jsi objevil ještě lepší!

• Elektronická přihláška je standard: Už žádné papírování, co by se dalo použít jako podpalovač nebo na skládání vlaštovek. Všechno hezky online, jako byste si objednávali pizzu, jen trochu složitější.

• Prihlášení vs. přijatí: Jasně, že ne všichni, co se přihlásí, to i udělají. Někdo si to na poslední chvíli rozmyslí, jiný prostě neuspěje. Je to takový malý přirozený výběr.

Co znamená DAMU?

DAMU. Divadelní fakulta Akademie múzických umění. Východisko pro divadelní umění v Praze.

DAMU. Jedna ze tří pilířů Akademie múzických umění v Praze. S FAMU a HAMU tvoří jedinečný celek. Její cíl je jasný: formovat budoucí tváře divadla. V plné šíři, bez kompromisů.

• Profil: Není jen herectví. DAMU je komplexní vzdělávací stroj.

  • Herectví: Základ. S důrazem na inovaci, ne rutinu. Často vidíme studenty hostovat například v Dejvickém divadle.
  • Režie a Dramaturgie: To je myšlenka. Intelekt za scénou. Profesor Dvořák (fiktivní) vždy opakoval: "Bez vize není divadlo, jen pohyb."
  • Scénografie: Vizuální DNA inscenace. Od světel po rekvizity. Vše má svůj smysl, nic náhodou.
  • Produkce: Neviditelná, avšak zásadní síla. Logistika, finance, komunikace. Bez ní by se nic neodehrálo.
  • Loutkové divadlo: Fenomén. Unikátní v rámci ČR. Spojení tradice s experimentem.

• Dopad: Absolventi DAMU? Ti řídí české divadlo. Jejich vliv je bez diskuze. Ročně vstupují do praxe, formují trendy. Jsou klíčoví.

• Adresa: Karlova 26, Staré Město. V centru dění. To je záměr.

Co se učí na DAMU?

Na DAMU se vyučuje herectví, režie, dramaturgie, scénografie, teorie a kritika divadla. Dále divadelní produkce, autorská tvorba a dramatická výchova. Pokrývá to činohru, alternativní i loutkové divadlo.

Když nad tím tak přemýšlím, je to škola, co formuje duše. Ale nejdřív je přísně vybírá. Jenom hrstka se tam dostane každý rok, to víš. Je to skoro až bolestně intenzivní proces.

Tam se nežije, tam se dýchá divadlem. Každý krok, každá myšlenka. Je to tak jiné než jinde. Všechno je tam zaměřené na praktickou tvorbu. Musíš prostě dělat, zkoušet, žít to.

Taky se mi vybaví ty katedry. Každá je takový svět sám pro sebe, ale drží pohromadě:

• Katedra činoherního divadla: Tam to všechno začíná, herectví, režie, dramaturgie.
• Katedra alternativního a loutkového divadla: Pro ty, co hledají jiné cesty, zkoušejí nové formy. Tam je ta svoboda cítit víc.
• Katedra scénografie: Vizuální stránka, jak divadlo vypadá, dýchá. Je to víc než jen kulisy.
• Katedra produkce: Bez nich by se to divadlo ani neodehrálo. Organizace, financování, taková ta "šedá eminence."
• Katedra teorie a kritiky: Hluboké myšlenky, rozbory, historie. Někdy je potřeba se zastavit a přemýšlet.
• Katedra autorské tvorby a pedagogiky: Vznikají tam úplně nové hry, nové přístupy. A učí se, jak to předat dál.
• Katedra výchovné dramatiky: Děti, mládež, jak divadlo může pomáhat ve výchově. Je to takové jemné, ale důležité.

Je to prostě komplexní. Nezáleží na tom, jestli chceš hrát, režírovat, nebo jen psát. Vždycky tam najdeš svůj kousek. A vždycky to bude náročné. Ale to je asi právě to, co dělá umění uměním, že? Ta dřina a ta vášeň.

Jak dlouho trvá studium na DAMU?

Bakalářské studium na DAMU trvá 3 roky. Navazující magisterské 2 roky. Doktorské si ukousne minimálně 4 roky vašeho života.

Čas je na DAMU relativní pojem, asi jako potlesk po nepovedené premiéře. Jeden den se vleče jako monolog starého krále, druhý uteče rychleji než nápověda ze suflérské budky. Je to investice, která se nepočítá v semestrech, ale spíš v počtu probdělých nocí a vypitých káv.

Oficiálně se tam snaží vměstnat umění do akreditovaných tabulek, což je samo o sobě docela povedené absurdní drama. Mají tam přehršel programů, od bakaláře po doktorát, kde se z vás snaží udělat umělce. Nebo aspoň někoho, kdo umí předstírat hluboké zamyšlení nad prázdnou scénou. Můj bratranec Tonda, ročník 1992, tam strávil pět let. Teď hraje strom v regionálním divadle a říká, že je konečně sám sebou.

Takže kolik času to zabere? Přesně tolik, kolik potřebujete, abyste zjistili, že diplom je jen začátek. Ten skutečný potlesk, nebo rajčata, přichází až potom. Je to spíš mentální maraton než sprint.

• Bakalář (Bc.) – Rozcvička.Tři roky základního tréninku, kde zjišťujete, jestli na to vůbec máte a na které straně jeviště se stojí. Je to taková umělecká autoškola, na konci dostanete řidičák na emoce.

• Magistr (MgA.) – Kolo pro vítěze.Dva roky specializace. Tady už byste měli vědět, co děláte. Nebo to aspoň dobře hrát. Mají i jeden speciální čtyřletý magisterský program pro fajnšmekry, co se chtějí v divadle rovnou zabydlet.

• Doktorand (Ph.D.) – Pro odvážné nebo šílené.Čtyři a více let bádání, psaní a pochybování. Stáváte se teoretickým gladiátorem divadelních věd. Na konci dostanete titul a právo říkat ostatním, jak to mají dělat.

• Celoživotní vzdělávání – Pro ty, co nestihli první vlak. Kurzy pro veřejnost, kde si můžete vyzkoušet, jestli ve vás dřímá skrytý Shakespeare. Taková ochutnávka divadelního světa bez nutnosti prodat duši na plný úvazek. Třeba kurz tvůrčího psaní, kde zjistíte, že vaše životní tragédie je vlastně docela dobrá komedie.

Jaký titul má absolvent DAMU?

Absolvent DAMU má titul Mgr.A. (Magistr umění).

Po tolika probdělých nocích v divadelních sálech, kde se pilovaly role, nebo za kamerou, kde se honily světelné paprsky jako splašené kočky, si ten umělec fakt zaslouží něco víc než jen potlesk. Je to dřina, kam se hrabe nějaký kopač kanálů, dyť oni k tomu potřebují i duši!

Ono to Mgr.A. je taková zkratka z latinského "magister artis", což zní sice honosně, jako by to vymyslel sám Cicero na obědě, ale v podstatě to jenom říká: "Hele, tenhle člověk fakt umí něco s uměním, a má na to papír!" A to se vyplatí, hlavně u babičky.

Nejde jen o to, že pak umíte brečet na povel nebo tančit jako křeček na diskotéce, ale taky rozumíte všem teoriím, co se na DAMU drtí. Můj soused, pan Klobáska, říká, že takový umělec je skoro jako chirurg, jen operuje duši! No, trochu nadsazené, ale víte co myslím.

A co všechno vlastně ten titul obnáší? Tady máte pár perliček z uměleckého zákulisí:

• Titul Mgr.A. je zkratka, která se píše za jménem a hnedka víte, s kým máte tu čest. To není jako nějaké "ing." nebo "dr.", které vás usadí do kanceláře, tohle vás usadí rovnou na jeviště nebo před kameru!
• DAMU nabízí různé magisterské programy, od činohry, přes alternativní a loutkové divadlo, až po scénografii a režii. Takže každý ten Mgr.A. může mít trochu jinou příchuť, víte. Někdo diriguje herce, jiný loutky, někdo staví celé světy z prken.
• A pozor, nejde jen o herectví! I takový loutkář, co dá duši dřevěné figurce, nebo režisér, co krotí dvacet herců jako stádo divokých koní, si tenhle titul zaslouží. Je to jako taková umělecká pečeť kvality, že to umíte nejen srdcem, ale i hlavou.
• Délka studia: Obvykle to jsou takové dva roky navrch po bakaláři, což je celkem pět let dřiny. Pět let snění, tvoření a občas i trochu zoufalství, když se role ne a ne naučit. Ale výsledek stojí za to, aspoň tak říkají ti, co to přežili.

Vzpomínám si, jak moje teta Božena, ta co kdysi dělala šatnářku v Národním, vždycky říkala: "Umělci jsou jako víno, čím starší, tím lepší, ale ten titul jim k tomu pomůže!" No, něco na tom asi bude, hlavně když sháníte dobrou roli.