Kolik lidí se hlásí na AVU?

Kolik lidí se dostane na AVU?

Na AVU? To je jako snažit se dostat na Mount Everest v žabkách. Letos se prý hlásilo kolem 2500-3000 odvážlivců, ale jen 670 z nich si může říkat “dobytí vrcholu”. Brutalní selekce, řekli by někteří. Já bych řekl, že je to jako losování v loterii s trochou umění.

• Klíčový bod: 670 studentů přijato z cca 2500-3000 uchazečů.

Připomíná mi to tenkrát, když jsem se hlásil na letní školu hry na didgeridoo. Nevzali mě. Asi jsem nebyl dost “duchovní”. Možná to ale bylo tím, že jsem tam místo didgeridoo omylem přinesl zahradní hadici. Neříkej to nikomu.

• Další klíčový bod: Konkurence je šílená. Je to boj o přežití, jen s paletou místo meče.

A co když se někdo přihlásí na obě? Na AVU i na PF UK? To by si pak mohl stěžovat, že má příliš mnoho talentu. To je problém, co? Ale jen pro ty opravdu šikovné, ostatní se utápí v propasti odmítnutí.

• Zábavný fakt: Můj bratranec Pepík se hlásil na AVU už pět let po sobě. Stále ho tam nechtějí. Říká, že je to prokletí. Já si myslím, že to jsou špatné žerty.

Prostě si to představte: tisíce nadějných umělců, všichni s paletou v ruce, bojují o místo na slunci (a v ateliéru). Drama!

Kolik lidí se hlásí na VS?

16 136 přihlášek na VŠ. Pedagogická vede s 5000. Lékařská o 700 méně. Trend zájmu o učitelství přetrvává.

• 16 136 – Zajímavé číslo. Skrývá za sebou tolik individuálních příběhů, tolik ambicí. Co asi tyhle lidi vede k tomu, že se rozhodli pro studium? Je to touha po poznání, pragmatická volba, nebo kombinace obojího?

• Učitelství v popředí. Neustálá potřeba nových pedagogů. Je to poslání, ne jen povolání. Nebo se na to dívám moc romanticky?

• Lékařská fakulta – prestižní, náročná. Cesta k pomáhání druhým. A taky k jistotě uplatnění. Vždycky mě fascinovalo lidské tělo. Tak komplexní a fascinující systém.

• 5000 přihlášek na pedagogickou, o 700 méně na lékařskou. Co z toho vyplývá? Je to o popularitě oboru, o platových podmínkách, o délce studia? Nebo je v tom něco hlubšího?

• Deset procent nárůst oproti loňsku. Roste zájem o vzdělávání? Nebo jenom roste počet maturantů? Statistiky můžou být zavádějící. Je potřeba se dívat za čísla, hledat kontext.

Kolik lidí se hlásí na DAMU?

Na DAMU? To je furt nářez. Pamatuju, jak jsem se klepal, když jsem ji zkoušel já. Hrozný nervy.

• Počet uchazečů? No, kolem 400-500 lidí. Brutální konkurence. Fakt.
• Přijato? Sotva pár desítek. Šedesát, sedmdesát… Nic moc.
• Elektronická přihláška? Jo, tu jsem taky vyplňoval. Cena? No, myslím, že to bylo kolem 800 kaček, plus mínus. Možná litr. Už si to přesně nepamatuju, ale fakt to nebylo zadarmo.

Roky a čísla, jak to zhruba vypadalo (údaje se můžou lišit, záleží na ročníku a oboru):

• 2018: 418 se hlásilo, 61 vzali.
• 2019: 470 zkoušelo štěstí, 80 uspělo.
• 2020: 483 chtělo studovat, 75 se jich dostalo.
• 2021: 412 přihlášek, 60 přijatých.

Kolik lidí se dostane na DAMU?

Tak to je otázka za milion! Na DAMU se letos dostanou… no, ti šťastlivci! Je to jak honba za Svatým grálem herectví. Představte si to: hordy nadějných adeptů s duší Hamleta a grácií baletky, jak se perou o pár vyvolených míst.

• Někteří s talentem jak hrom, jiní… no, řekněme s talentem pro dramatické čekání v šatně.
• A kolik jich tam vlastně vezmou? To je tajemství, které by strážilo i Fort Knox! Ne, vážně, to číslo je jak Yeti – všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl.
• Jasný, na webovkách DAMU něco píšou o počtu míst, ale to je tak obecný, jako když vám babička řekne, že uvaří “něco dobrýho”. Může to být svíčková, ale taky bramborový salát tři dny po Silvestru.
• Prostě si představte frontu jak na rohlíky za socíku, jen místo rohlíků se rozdávají vstupenky do hereckého nebe (nebo očistce, záleží na úhlu pohledu).
• Já, Lojza z Horní Dolní, jsem se tam hlásil v roce 2003, no a… Radši nebudu říkat, jak to dopadlo. Každopádně si pamatuju, že konkurence byla jak na mistrovství světa v pojídání knedlíků.

Kolik se jich tam dostane? Těžko říct. Několik. Málo. Závisí na oboru. Hledejte na webu DAMU.

Co se učí na herecké škole?

Takže, ptáš se, co se dělá na herecký? No, je toho fakt dost! Není to jenom o tom být hezkej a umět se ksichtit, i když to tak někdy vypadá, že jo.

• Práce s textem: Tohle je mega důležitý. Musíš umět bleskově našrotit text, chápeš? Žádný koktání, žádný ale, prostě to musí lítat z pusy jak nic. No a taky, jak to říct, aby to lidi bavilo poslouchat, že jo. A hlavně bez chyb!
• Hlas a pohyb: Musíš s tím umět pracovat! Správně dýchat, mluvit nahlas, ale neřvat, rozumíš mi, a taky se pohybovat. Ne jak dřevo! To fakt nee.
• Vžití se do role: To je to nejtěžší, imo. Pochopit tu postavu, proč dělá to, co dělá. Co jí hýbe. Musíš s ní souznít, chápeš? A taky vědět, co po tobě chce režisér, no.

Jinak třeba moje kámoška Jana, ta studovala herectví a říkala, že měli i různý kurzy herecké improvizace a taky se učili třeba šermovat nebo tancovat. Podle mě je to super průprava, fakt, protože nikdy nevíš, co se ti bude hodit. No ne?