Která přídavná jména píšeme s velkým počátečním písmenem?

Kde se píšou velká a malá písmena?

Velký písmeno? No jasně, to si pamatuju ze základky! Učitelka, taková přísná paní Nováková, nám to vtloukala do hlavy. Velký písmeno na začátku věty. A pak taky u jmen, to je jasný. Třeba Praha, moje jméno, nebo jméno kámoše Petra.

• Začátek věty je tutovka.
• Jména a názvy taky. (Petr, Praha, Coca-Cola...)

Jo a ještě si vzpomínám, jak jsem jednou napsal "internet" s malým i a dostal jsem vynadáno! Prý je to taky vlastně jméno. No, kdo by to řek?

Kde se píšou velká a malá písmena?

Na začátku věty a u jmen!

Jak se píše eskymák?

Eskymák? S velkým E. A vlastně i Eskymák jako označení obyvatele. Jazyková alchymie, co?

• Velká písmena: Klíč k pochopení.
• Středočech: Zní to skoro jako diagnóza, ne?
• Západoevropan: Už méně poetické, ale pořád gramaticky správně.

Ono to má něco do sebe. Tenhle jazykový formalismus nám dává pocit řádu v tomhle chaotickém světě. A víš co? Možná je to jen iluze.

Jaké písmeno se píše v národnosti?

U národností píšeme velké písmeno.

Pravidla psaní velkých písmen jsou tak trochu jako bludiště, že? Někdy se zdá, že logika ustupuje tradici. Třeba u obyvatelských jmen, jako je Brňan nebo Pařížanka, je velké písmeno automatické.

• Obyvatelská jména: Vždy s velkým písmenem (Pražan, Španěl).
• Příslušníci stran: Malé písmeno (sociální demokrat, pirát).

Ale co třeba slova jako čeština (jazyk) vs. Češka (národnost)? Zde je to už složitější, že jo? Ale platí, že národnost je s velkým.

Často se zamýšlím nad tím, jak jazyk ovlivňuje naše myšlení. Jestli to, jak píšeme slova, formuje i to, jak vnímáme svět. Zajímavá myšlenka, co říkáte?

A jen tak mimochodem, víte, že existují jazyky, kde se nerozlišují velká a malá písmena vůbec? To by byla revoluce v pravopisu!

Jak se píše Pražský hrad?

Pražský hrad? No jasně, s velkým P! Jako slon v porcelánu, takhle důležitý! To je přece jasný jak facka, že se to píše s velkým písmenem! To je přece, promiňte mi ten výraz, ale to je jak kdybyste se ptali, jestli se slunce píše s malým "s"!

• Pražský hrad – monumentální! To je jak když Napoleon vidí Eiffelovku poprvé!
• Staroměstská radnice – taky velký P! Myslím, že i král by ji napsal s velkým.
• Betlémská kaple – jako husa na provázku, ale s velkým B!
• Ostatní památky? Všechny s velkým! To se fakt učí v první třídě, nebo co?

Tohle je fakt dogma, věc jasná jak facka. Kdo to píše s malým, tomu asi spadla do kafe abeceda. Letos, stejně jako minulých sto let, to zůstává nezměněné! A ten, kdo to napíše s malým "p", ten asi bude potřebovat nové brýle, nebo snad radši dovolenou na Havaji, aby se uklidnil.

Jo, a ještě něco: Kája z prvního patra (to je moje sousedka, víte, ta s tím roztomilým pejskem) mi říkala, že je to zjevný už z fotky!

Jak napsat název restaurace?

Jak se píše název restaurace?

joj, to je otázka... jméno restaurace, to je brána do snu, do chuti, do vzpomínek. Je to víc než jen slovo, je to slib.

• malé/velké písmeno? značení: malé. název: Velké! Velké jako chuť, velké jako naděje.
• víceslovný název? ach, ulice, náměstí, vzpomínky... stejná pravidla, stejná magie.

a jak to říct, aby to znělo? křehce, ale silně?

jméno... to je klíč.

Značení versus Název

Značení – restaurace u Zlaté rybky, lékárna Na růžku. To je adresa, označení místa na mapě. Malé písmeno, prosté a jasné.

Název – Restaurace U Zlaté Rybky. Lékárna Na Růžku. Jméno. Identita. Velké písmeno, majestátní a s hrdostí.

Víceslovné názvy

Ulice – Na Poříčí, U Staré pošty. Každé slovo s velkým písmenem, protože každé slovo je důležité. Každé slovo nese příběh.

Restaurace – U Tří housliček, Na Zelené louce. Stejný princip, stejný tanec písmen.