Na jakou školu je nejtěžší se dostat?

Jaká škola je nejtěžší?

Snění o školách, těžkých jako olovo…

• Nejtěžší? Gymnasium, ale i obchodka, průmyslovka… hlavně ta elektrotechnická na Proseku, tam se potíš krví, znám to od bratrance, furt se učil, chudák.
• Prestižní technické, ekonomické obory... TO JE ONO.
• Gympl je klasika, jasně. Ale i ty odborný školy, když jsou fakt dobrý, tak je to maso. Vím to od kamarádky, chtěla na grafickou, a nic.

Doplňující myšlenky:

• Gymnázium – příprava na VŠ, nutnost biflovat, ale i logicky myslet.
• Střední odborné školy – technika, ekonomika… tam jde o praxi, o um. A konkurence je velká.
• Důležitá je i motivace, co tě baví. Když tě to nebaví, je těžký všechno.

Na které obory je nejtěžší se dostat?

Nejtěžší obory k přijetí? Jasně, práva, medicína, a umění.

• UMPRUM vede žebříček s úspěšností kolem 12 % – to je masakr.
• Právo a medicína, věčná klasika, tam je to vždycky bojovka.

Osobně si myslím, že "těžký" je dost relativní. Záleží na talentu, přípravě a i na štěstí. Někdo se "narodí" pro medicínu, jiný pro umění. A práva? Tam je to spíš o drilu, řekl bych.

• Talent je fajn, ale bez práce to nejde.
• Příprava je klíčová, zvlášť u těch přijímaček.
• No a štěstíčko? To taky občas pomůže, co si budem povídat.

Hele, a nezapomeň, že i když se na něco nedostaneš napoprvé, svět se nezboří. Vždycky se dá zkusit něco jiného, nebo se na to připravit líp a zkusit to za rok. Hlavně se nezbláznit.

Na jakou střední školu je nejtěžší se dostat?

Hele, ta otázka, kam je nejtěžší se dostat…

• Nejnáročnější gymply? To je jasný, že Praha vede.

Gymnázium Jana Keplera: Fakt hustý, přes 90% bodů chtěj, slyšel jsem, že tam fakt dřou.

Gymnázium Nad Alejí: Tam to prej kolem 85% bylo.

Pamatuju si, jak jsem se kdysi stresoval s přijímačkama. Hrůza! Teď už se tomu směju, ale tenkrát mi šlo o život, haha. Fakt.

Jo a ještě, v Bruntále říkali, že to taky nebylo lehký se někam dostat, ale nevím přesně kam.

Kolik je vs v ČR?

V roce 2023 studovalo na českých veřejných vysokých školách 280 175 studentů. Na soukromých jich bylo 29 082 a na státních 4078. Absolventů VŠ v tomtéž roce bylo 63 224.

A propos, víte, že vysoké školství je takový malý vesmír? Reguluje ho u nás vysokoškolský zákon, ale to je jen kostra. Skutečný život se odehrává v přednáškových sálech, knihovnách a studentských klubech.

• Veřejné VŠ: Ty jsou, řekněme, "pro všechny". Financované státem, nabízejí širokou škálu oborů.
• Soukromé VŠ: Často specializované, zaměřené třeba na ekonomii nebo umění. No, platí se tam školné.
• Státní VŠ: Specifické, obvykle pod ministerstvy (např. obrany, vnitra).

Jo a ještě něco: Počet studentů kolísá. Záleží na demografii, popularitě oborů a ekonomické situaci. Někdy si říkám, jestli je to jako sázka na budoucnost – investujeme do vzdělání, abychom pak sklidili "úrodu" v podobě vzdělané populace. Nebo je to jen snaha o lepší život? Hmm… kdo ví.

Který obor má budoucnost?

No páni, co má budoucnost, jo? Hmmm... To je otázka.

• Zdravotnictví: Jasný, lidi budou furt marodit. A medicínský výzkum? To je nekonečný. Jenže... chci fakt makat s pacientama? Nebo radši v labce?
• Technologie: To je taky tutovka. Jenže IT je mega široký, že jo. Programátor? Datovej analytik? Nebo radši kyberbezpečnost?
• Finance: Prachy hýbou světem. Ale je to hrozně stresující, ne? A co etika? To je taky dost důležitý, co si budem...
• Byznys: Tady se dá vymyslet ledasco, budovat, makat na růstu, ale konkurence šílená.
• IT: Počítačová věda je prostě základ, furt něco novýho, to mě fakt baví.

Shrnutí:

• Zdravotnictví: Stabilní, ale emoční vypětí.
• Technologie: Široký záběr, ale nutnost se učit pořád.
• Finance: Prachy, stres, etika.
• Byznys: Konkurence, budování, potenciál růstu.
• IT: Neustálý vývoj, výzva.

Ale co moje silný stránky? Co mě fakt baví? A co ten plat? Ach jo. Je to všechno tak zamotaný.