Proč se nesmí miminka dívat na televizi?

Proč se teda miminka nemají koukat na televizi? To je otázka, co? Vůbec se nedivím, že se o tom pořád mluví. Sama jsem si tím prošla. Pamatuju si, jak malá Anička, moje neteř, hypnotizovaně zírala na tu barevnou obrazovku, oči jak dva doláčky. A co z toho měla? No, nic moc. Nebo aspoň nic, co by se dalo poznat.

To je fakt, že je to pro ně strašná džungle podnětů, víte? Já jsem četla někde, že prý už od těch pár měsíců je pro ně to všechno příliš intenzivní, že si to nedokážou zpracovat. A pak to skončí pláčem, křikem, prostě hysterií. A co teprve ty rychlé střídání obrázků? To je přece jako když někdo pořád svítí do očí laserem, ne? Asi by to nikdo z nás nevydržel dlouho, nemyslíte?

Mně to přijde jako úplná ztráta času. Radši si s nimi povídám, zpívám jim písničky, čtu jim pohádky, nebo jdeme ven na procházku. Víte, jaká je radost vidět ten úžas v jejich očích, když objevují svět kolem sebe, ten čerstvý vánek, první sníh? Tohle je pro ně mnohem cennější, než pasivní koukání na obrazovku. Navíc, pak mi přijde, že jsou pak celý den unavený a protivný. A to fakt nechcete, že ne? Já rozhodně ne.

Možná, že nějaká vzdělávací videa pro miminka existují, ale upřímně? Já jim moc nevěřím. Myslím, že žádná obrazovka nenahradí ten přímý kontakt s člověkem, tu lidskou interakci. A co vy? Co si o tom myslíte? Máte s tím nějaké zkušenosti? Pojďme si o tom popovídat!