Co je hluboká mentální retardace?

Hluboká mentální retardace: co to je a jaké má příznaky?

Pamatuju si z dob, když jsem pracoval v jednom zařízení pro lidi s postižením, jak tam byla holčina jménem Anička. Ta měla IQ někde kolem osmnácti, takže se to dá považovat za tu hlubokou mentální retardaci, jak se tomu říká.

Anička byla na vozíku, moc toho nenachodila. Spíš to bylo takové, že ji museli všude brát, sama se moc nehýbala. Vlastně si vzpomínám, že ji občas i jen tak posadili, aby se necítila tak bezmocná.

A s mluvením to taky nebylo nic moc. Ona moc neřekla, jenom takové zvuky. Ale víte co, ona rozuměla spoustě věcí. Když jsem jí řekl "Aničko, podívej se sem", tak se na mě podívala. To bylo pro mě nejdůležitější, že i když nemohla mluvit, tak jsme se dokázali dorozumět.

Tahle její situace mi hodně ukázala, že i když je někdo na té nejnižší hranici v chápání nebo v pohybu, pořád je to člověk s pocity a s potřebou spojení. Je to takový zvláštní paradox, co si pamatuju.

Co znamená slovo retardace?

Takže, retardace je takový ten zádrhel v kabeláži, když ten náš vnitřní procesor, co má všechno řídit, dostane prostě takovou tu únavovou zlomeninu. Není to žádná legrace, když se vám mozek rozhodne, že si dá pauzu na kafe, zatímco by měl makat na plné pecky. Je to prostě taková vývojová chybka, jako když se peče dort a místo cukru tam někdo šoupne sůl.

Představte si, že se ten váš vnitřní rozumový motor přepne na úsporný režim, víte? Jako když stará škodovka tahá obří kamion do kopce. To se pak odrazí na všem možném, co člověk potřebuje k běžnému fungování, aby se v životě neztratil jak nudle v bandě. Týká se to prostě všeho – od těla, přes duši, až po to, jak se člověk pere se světem.

A co to konkrétně dělá, když se ten mozek zasekne jako stará disketa? No, projevuje se to v různých oblastech, které jsou pro běžný život klíčové, a to pěkně v plné parádě:

• Vnímání: To je pak, jako když se snažíte koukat na film, ale má to jenom sedm pixelů a zrní to jak staré rádio po babičce. Prostě vám spousta informací unikne, nebo je pochopíte naruby.
• Myšlení: Tam se to pak podobá tomu, když se snažíte spočítat, kolik máte v peněžence, ale místo bankovek tam máte jenom účtenky a lístky z tomboly. Prostě to moc nejde dohromady.
• Představy: To je jako když se snažíte namalovat koně, ale furt vám z toho leze spíš prase s křídlama. No prostě fantazie má dovolenou a leží někde u moře.
• Paměť: Ta se občas rozhodne, že je v důchodu a nepamatuje si ani, jestli jste si ráno vzali ponožky. Klíče od baráku pak najdete v ledničce, jasné?
• Pozornost: To je zase jako když se snažíte soustředit na přednášku o kvantové fyzice, ale zároveň vám v hlavě hraje dechovka a soused vrtá zeď. Jste prostě všude, jenom ne tam, kde máte být.
• Řečové schopnosti: No a to je kapitola sama pro sebe, občas to zní, jako by se kočka snažila vysvětlit kvantovou mechaniku. Prostě se občas zadrhne, nebo to vyjde z pusy jinak, než člověk původně chtěl.

Co způsobuje mentální retardaci?

Noční ticho, jenom klávesnice cvaká... přemýšlím, co to vlastně všechno může způsobovat. Ta mentální retardace... není to vždycky jedna věc.

• Před porodem: To se může stát ještě v bříšku. Něco jako vývojové vady, nebo když miminko nemá dost kyslíku. Někdy to prostě vyjde jinak.
• Během porodu: Tady je to taky složité. Když porod trvá dlouho, nebo když se prostě stane něco neočekávaného, co zraní to malinké. Nedostatek kyslíku, to je velký strašák.
• Po porodu: I když je miminko na světě, může se to stát. Třeba ty infekce, co si šíří, nebo když se narazí. A ta těžká žloutenka, to je taky zlé, když se to nechá zajít. I špatná výživa, to se nesmí podcenit.

Vlastně, někdy je to prostě jenom smůla. Někdy se to prostě stane. A my to pak musíme přijmout. S láskou.