Co se děje s tělem při úzkosti?

Co se děje s tělem při úzkosti? Ach jo, to znám, věřte mi. Jako by se mi někdo posadil na prsa, obrovský, těžký kámen. A ten tlak… Svaly napjatý jak provazy z houslí, co se chystají prasknout. Srdce mi buší, jako by chtělo vyskočit z hrudi, a já se dusím, fakt se dusím. Víte, co myslím? Ten pocit, že se mi ucpe hrdlo a nedokážu se pořádně nadechnout. A ty studený ruce… fuj. A ten pot, co se na mě lepí, jakobych vylezla z bazénu… hrůza, fakt hrůza.

Pamatuju si jedenkrát, jela jsem tramvají, normálně, nic zvláštního, a najednou… bouc! Jako by se mi svět zřítí. Panická ataka. Víte, jak to je? Ten strach, že se zblázním, že se mi něco stane. Že se mi zastaví srdce. A ty myšlenky, ty se valí, jedna přes druhou, jako lavina. Nedokázala jsem se ani nadechnout, musela jsem vystoupit… naštěstí jsem se dostala na čerstvej vzduch, ale ten pocit… ne, to se nedá popsat. Nejde to.

A pak jsem četla, že prý to je způsobený tím, že se v těle uvolňuje adrenalin a další látky, něco s kortisolem, asi. To jsem si ale nepamatovala přesně. No, prostě tělo se přepne do nějakýho nouzovýho režimu, připraví se na boj nebo útěk. Jenže já neuteču před úzkostí, co? Zkuste to vy, uvidíte, jak to je. To je asi jako když se ten systém zblázní a reaguje i na blbosti. Třeba na normální cestu tramvají. Deset procent lidí prý zažívá úzkost často, to jsem četla někde, ale co z toho? Když to prožíváte, tak je to stejně hrozné. A je to hrozně vyčerpávající. Takže si dávám pozor a snažím se o to starat. Abych nezakopla o další panickou ataku.