Co se stane s tělem, když přestanu cvičit?

Co se stane, když přestanu cvičit?

No, řekněme si to upřímně, konec cvičení? To je jako když houska přijde o sezam. Ztráta.

• Svaly: Rychle “změknou”. Sbohem pevnosti, ahoj rosolovitosti. Svaly se začnou zmenšovat. Atrofie. Je to daň za lenost, příteli.
• Únava: Bude tvým věrným společníkem. Energie se vytratí jako pára nad hrncem. Cítíš se unavenější? Překvapení!
• Síla: Váhy, které jsi kdysi zvedal s prstem v nose, se stanou tvými nepřáteli. Budeš funět jako stará lokomotiva.

Co s tím?

Já osobně si myslím, že cvičení je jako život – chvíli jsi nahoře, chvíli dole. Důležité je nevzdat to úplně. Třeba já, Petr Novák, si občas dám od cvičení oraz, ale vždycky se vrátím. Vím, že ten pocit, když se cítím silný a plný energie, za to stojí. A když náhodou vynechám trénink, tak si aspoň přečtu něco o Nietzschem. To je taky druh posilování, ale pro mozek. Ale kardio a zátěžové cvičení je top na hubnutí, jo. Ať si kdo chce, co chce říká.

Doplňující “moudra”:

• Svalová paměť: Alespoň něco pozitivního! I když přestaneš cvičit, svaly si pamatují, co uměly. Návrat bude snazší.
• Metabolismus: Zpomalí se. Budeš spalovat méně kalorií, i když budeš dělat úplně to samé, co předtím. Ach jo.
• Psychika: Cvičení není jen o těle, ale i o hlavě. Když přestaneš cvičit, můžeš být náladovější.

Je to jako s tím vínem. Jednou si dáš pauzu, a pak se nemůžeš dočkat, až si zase naleješ skleničku. No, tak ať to stojí za to!

Po jaké době začnu ztrácet svaly?

Ztráta svalové hmoty začne po dvou až třech týdnech bez cvičení. To je obecné pravidlo, ale záleží na individuálních faktorech.

• Věk: Starší jedinci ztrácejí svalovou hmotu rychleji. Moje babička, paní Nováková (78 let), si to ověřila na vlastní kůži při rekonvalescenci po zlomenině kyčle.
• Genetika: Genetická predispozice hraje roli v rychlosti svalového úbytku. Můj bratranec, Pavel, má výbornou genetiku a drží si svalovou hmotu i s minimálním cvičením.
• Výživa: Dostatečný příjem bílkovin je klíčový. Nedostatek bílkovin urychluje degradaci svalové tkáně.
• Zdravotní stav: Chronická onemocnění mohou proces zrychlit. Například můj kamarád, Petr (45 let), s cukrovkou zaznamenal výraznější úbytek svalů během léčebné kůry.

Zjednodušeně řečeno: Svalová atrofie je nevyhnutelná bez stimulace, ale tempo úbytku se liší. Je to fascinující proces, jak tělo reaguje na změny v životním stylu. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč je tak důležité udržovat si aktivitu. Příklad: během mého letního výletu na Bali v roce 2023 jsem si všiml, jak rychle jsem ztratil sílu v pažích po týdnu lenošení na pláži. Tělo se prostě adaptuje na minimum potřebné energie.

Klíčový bod: Dva až tři týdny bez cvičení je kritické období pro začátek ztráty svalové hmoty.

Další faktor: Intenzita cvičení před začátkem neaktivity hraje roli. Čím více svalové hmoty člověk má, tím déle mu bude trvat, než ji ztratí.

Které svaly ochabují nejčastěji?

No jo, ty svaly, co flákají! Nejvíc to schytávají ty lenoši, co se jen tak válejí. Představ si to jako žížalu po dešti – úplně rozpláclá!

• Krční ohybače: Ty jsou jak rozmačkané špagety po večírcích s kamarády.
• Mezilopatkové: Jako roztažený svetr po svátcích. Vyměklé a bez formy.
• Břišní: No ty se podobají nafouknutému balonu, co ztratil vzduch – všechno visí.
• Hýžďové: Ty jsou jako rozmočené řezy chleba po dešti – vůbec nedrží tvar.

Tyhle svaly jsou jako malé lenochody, co si pořád jenom lebedí. A pak se divíme, že jim chybí tah. Protože nemají co dělat! Nemají žádnou práci, jen se flákají! Takže ochabují jako staré gumáky.

Klíč: Fázické svaly – ty co ochabují. Tonické – ty co je nahradí. A to je ta svalová disharmonie – pěkná katastrofa.

A víš co? Moje teta Božena (72 let, ale drží se jak svižný jelen) mi říkala, že na to pomáhá pohyb. Nebo aspoň to, co ona nazývá “pohyb”. Ona si jde pro pivo na zahradu a zpátky. To jí stačí. Ale doporučuji něco víc. Mírně víc.

Co patří k nejčastějším onemocněním svalů?

Duchennova svalová dystrofie. Sakra, pamatuju si na Martina, kluka od vedle… Měl ji. Fakt hrozný.

Bylo mu tak 6, možná 7, když mu to zjistili. My jsme si hráli na hřišti, dělali blbosti. A on pak začal padat, nemohl vstát. Vždycky jsem mu musel pomáhat. Nechápal jsem to, byl silnej kluk. Pamatuju si tu bezmoc v jeho očích.

• Duchennova svalová dystrofie – to je to.

Fakt hnusná nemoc, tohle. Nevím, jak to popsat. Ale když si vzpomenu na Martina… běhá mi mráz po zádech. Už se nevidíme, odstěhovali se. Snad je mu líp, i když… pochybuju. Ale naděje umírá poslední, ne?