Jak poznat kolaps?

2 zobrazení

No, když už se člověk blíží kolapsu, tak to na sobě asi pozná dost těžko. Ale taková nespavost, ta mě dokáže pěkně rozhodit. A když k tomu ještě cítím neustálou podrážděnost a únavu, tak už mi to hlásí, že bych měla zatáhnout za brzdu. Apatie a výkyvy nálad? To už je signál, že je fakt zle a je potřeba něco změnit. A když se k tomu přidá ještě to, že nemám na nic chuť, nebo naopak se přejídám, tak to už je opravdu alarm.

Návrh 0 líbí se

Tak víte co, já si myslím, že poznat, že se blíží kolaps… no, to je umění! Jako, kdo z nás si to reálně uvědomí, že jo? Ale co mě fakt varuje, to je ta nespavost. Bože, když nemůžu spát, tak jsem úplně mimo. A víte co je nejhorší? Že se to pak nabaluje.

Začne to tou nespavostí, pak jsem strašně podrážděná. Vážně, jakmile cítím, že vyjedu kvůli kravině, tak si říkám: “Hele, Terezo, brzdiii!” A to je spojené s únavou, že jo. Člověk je unavený, ale stejně nemůže spát. Absurdní!

No a pak to jede dál. Apatie. To je fakt hnusný pocit. Vlastně, pamatuju si, jak jsem jednou… Byli jsme na dovolené, a já jsem se na nic netěšila. Na nic! Všichni se koupali, smáli, a já seděla v baru a koukala do blba. Jo, tam mi asi došlo, že je něco hodně špatně.

A ty výkyvy nálad? To je jako na houpačce. Jednou se směju, a za pět minut brečím. No, to fakt není normální. A víte, co je taky divný? Jak člověk ztrácí chuť k jídlu nebo se naopak přejídá. Si pamatuju, jak jsem tehdy, no spíš nejedla skoro vůbec. Nic mi nechutnalo. Jen jsem se nutila do nějakých salátů. A to je pro mě, co zbožňuju jídlo, fakt alarm. Takže jo, asi takhle poznám, že se blíží konec s dechem… asi takhle… A pak musím něco udělat, jinak to nedopadne dobře. Co dělám? O tom zas někdy jindy.